kocicka.net fanda zwíře old zwíře
zwíře

30.08.2007

Přestupní stanice

Ladění bude probíhat za chodu — www.kocicka.net

(Ostatní kecy) 30. srpna 2007, 13:54, Komentáře (0)

23.08.2007

A takové jsou teď všechny

Tento týden je náročný. A ještě bude. Když jdeme o půl jedné spát, snažím se spát rychle, protože v sedm vstávám. Myšlenky se mi rozbíhají na všechny strany a po chvíli mi dochází, že jsem na podvečerní tiskovce přiživil dvěmi kávami tu jednu z rána. Jedna káva večer na mě nepůsobí, ale dvě evidentně ano.

Kolem páté se chvilkově proberu, zkontroluju čas na mobilu a upadám zpátky do neklidného spánku, který v sedm prořízne zvuk Manic Monday. Vybalím věci z batohu a zkouším je přendat do tašky. Když zjistím, že s notebookem se tam věci nevejdou, přendám je zpátky do batohu a s dvěma batohy vyrážím na ranní squash.

Anjin téměř netypicky přijde včas, ač toho naspal méně než já. Na kurtu se z počátku plácám a začal bych se vymlouvat na špatný grip rakety, kdyby se to pomalu neobrátilo. Opět si slibuji, že večer udělám nový grip, který nebude klouzat a bude masivnější a tuším, že to opět neudělám

Ve Fusion Café probíráme projekty a pijeme skvělé capucino. Příjemná chvilka klidu uprostřed rušného dne, ale snad jich bude víc. Rozloučíme se a slibujeme si, že příští středu jdeme znovu a oba doufáme, že to příští týden skutečně vyjde. Projdu zahradami na Národní a odtud do Louvru na tiskovku OKI. Konečně vtipně vymyšlená prezentace, který není odpíchnutá od nových výrobků, ale od marketingového průzkumu. Myslím, že přítomní novináři jim budou zobat z ruky.

Zastavím se jenom chvíli, protože už mám domluvenou další schůzku s Číňany, konkrétně zástupcem firmy ZTE a jeho tiskovým, který zdrhul z PR mmd, které dělá OKI. Zorientovat se v PR je možné jenom v jednom okamžiku — lidé jsou tam víc v pohybu než novináři. Pán ze ZTE je příjemný a vtipný, má manželku Číňanku, akademickou malířku a syna vydavatele. Silně ambiciózní rodina.

Druhou tiskovu vzdávám. Já myslel, že v PR už jsou tak protřelí, že tiskovky neplánují přes sebe, ale asi to není úplně samozřejmé. Asi budu za lidma do A. někdy muset osobně. 

V práci se ohřeju a něco málo udělám, když se dozvím, že místo dvou stránek budu mít jednu. Jindy by mě to potěšilo, ale když mám nachystané dvoustránkové téma, tak moc ne. Bleskově přeplánuji téma na září, autorovi kraťasu oznámím, že z něj uděláme hlavní téma. Přidá se trochu písmenek, vyrobí anketa a nikoho to moc bolet nebude.

Ještě rozešlu anketní otázku kamarádům a pádím na Letnou na redakční radu. Téma máme víceméně vymyšlené, tak doplánujeme drobné články a věnujeme se hlavní činnosti. Do postele padám zbitý.

(Ostatní kecy) 23. srpna 2007, 22:05, Komentáře (2)

Předkuchyň

Provizorní spíž se odstěhuje do předsíně nad botník.

Prostor kuchyně se vystěhuje, aby se mohla udělat elektrika. Až se udělá elektrika, zabarví se dodělávka na červené stěně a přesune se tam lednice. Vymaluje se kuchyň. Nastěhuje se normální kuchyň a přesunou se tam věci z předsíně a odjinud.

Stop. Elektrikář zítra nepřijede, takže zůstane akorát spíž nad botníkem, další kolo v pondělí. 

(Ostatní kecy) 23. srpna 2007, 22:05, Komentáře (0)

21.08.2007

"Rok jsem se soustředil na bod"

"A jak perou ekologické prací prášky," ptáme se Lysil. "Skoro vůbec neperou... Ale jsou ekologické," nenechá se ničím odradit. Ekologie by se měla správně používat, neměl by to být byznys.

Jedou musí být poprvé. Tak dnes, na tiskovce Konta bariéry, holubí letka vyžrala střídmé občerstvení, než jsem k němu stihl dorazit. Jak je vidět, ještě některé akce se oznamují přes četku. Druhým poznatkem byl Jarda Dušek. Až o uši v mysticismu a duší ekolog. Po ekologickém úvodu Nadace Charty 77 a firmy PEMA naprosot ovládl scénu a povídal nám, že podle všech přírodních kultur a nábožšnství budou následující dva roky hodně energické a zajímavé. No, dejme tomu. Ale když jsem si posledně ověřoval jednu jeho (dez)informaci, dopadlo to hodně špatně. Šlo o neúplně doložený Toltécký indiánský kmen. Ale stačilo chvíli hledat na internetu a našel jsem spoustu důvěryhodných pramenů, které to vyvracejí.

Noc předtím jsme strávili s jiným mystikem, Johannem Le Guillermem, který strávil rok pozorováním bodu a vytvářením předmětů. Za další rok nastudoval divadelní představení, které prezentuje pod názvem Secret a můžete ho vidět na Letní Letné. Je zajímavé sledovat výchozí myšlenky pro divadelní představení a jejich následnou realizaci. Přestože je Johann skvělý artista, při představení je spíše střídmý ve výrazech, což nijak neškodí. Jeho velkou předností je naprostá profesionalita, kterou snad u dalších představení nebude muset nijak dokazovat.

Jinak Faunův labyrint, zajímavý film spojující naprosto čistě realitu a fikci. Přesto mi přišel takový technicky dokonalý a značně odtažitý — jako pozorovat filmové představení dalekohledem.

Simpsonovi ve filmu — epizoda natažená na délku filmu. V anglické verzi postrádá kouzlo dabingu, celkově spíše nuda. Zatímco Southpark jako film obstojí, Simpsons The Movie ne.

Mám na testování nejlevnější notebooky a můj první poznatek je, že jednoduchý — za málo peněz málo muziky. Acer do svého noťase nainstaloval spoustu nesmyslného softwaru, přičemž první program spadnul asi po půl hodině, pak se každou chvíli něco děje. Touchpad je silně citlivý, takže při psaní se musí vypínat. Nový design nejlevnějších Acer notebooků je strašný. Asijská představa krásy — přeplácané, omalovánkovité a těžkopádné. Lenovo N100 je o něco lepší, ale cena je taky poznat.

A jako Bart bych měl napsat na tabuli: Vtipné titulky si budu poznamenávat do deníčku. (Pak je šance, že se dostanou i na web.) 

(Ostatní kecy) 21. srpna 2007, 23:33, Komentáře (6)

15.08.2007

Junk food

O víkendu návštěva chalupy v Pošumaví. Pan otec-tchán má své chvilky, kočky nosí do chalupy myši a hrají si s nimi než je skutečně zakousnou, ale hodinovou show nepředvedou. Přesto Dvířce v noci přeběhne přes obličej jedna zapomenutá myška, která je tam zřejmě ještě o dva dny později a Jenerála to moc nepotěší a už svoluje i k ruční likvidaci, když to jeho miláček kocour nesvede. Plánování sobotního výletu bylo sice lehce náročnější, protože ač bylo všem vše jedno, každý měl jiné představy, jak moc jedno mu to je. Nakonec vyrazíme do Prášil a na cestě si Dvířka s Lysil notují nejrůznější písně, hledáme houby a relaxujeme.

Jediné, co na chalupě nerelaxuje, jsou naše žaludky, ale to se tak dá při návštěvě rodičů očekávat. Ale přes týden to napravíme. 

V pondělí vyrážím do práce až někdy kolem dvanácté, automaticky kupuju strips menu se spritem (tam mu říkají 7UP) bez ledu (dvakrát větší objem) a navrch si dám Homerův koblih. Skutečná výživová hodnota jídla méně než nula, samé smažené, slané a sladké. Kromě instalace počítače toho moc víc nedělám.

O den později v Jedové chýší volím bramborový guláš, který je pokračováním Junk Food předchozího dne. Předtím očkování Hepatitida A+B + břišní tyfus, každé do jedné ručky. Ještě v poledne si namlouvám, že je mi dobře, ale když vyrážím odpoledne na kadedru psychologie, cítím, že tělo bojuje s nepřítelem. Ale to znám dost dobře u antialergických vakcín.

Večer jdeme na oslavu narozenin Guvernantky, která je má sice za měsíc, ale to už bude v osmém. "Jsem se tak zamyslela, že ještě nemám postýlku, tak jsem šla na internet a naklikala to tam třikrát. Jednou sem do kanceláře, jedou k sobě do bytu a jednou k příteli." Popisuje nám své zážitky jako nastávající matka. "Už mě to stálo takových 70 000 korun. Pak jsem zase potřebovala odsávačky, tak jsem to tam zase třikrát naklikala. Oni mi pak volali, jestli to není špatně. Nakonec mi dali velkoobchodní slevu."

Na oslavě obvyklá směska novinářů z odborných periodik, kteří mám pocit stále častěji řeší, že jednají s manažery z IT firem, kteří mají vysoké platy a oni sami mají prd. Hodinová debata na toto téma plus přestupy a změny v periodikách jsou dost úmorné. Já mám sice přehled, ale Dvířka spíš hodnotí úroveň přispěvatelů.

A dnes, dnes měli v Jedové chýši ucházející lasagne. 

(Ostatní kecy) 15. srpna 2007, 16:30, Komentáře (1)

8.08.2007

Ovoce? Zelenina?

"Můj syn je po manželce takový slušňáček," řekl František. "Až mě tím někdy sere." Pak tam bylo ještě něco o uklízení, ale to bych radši neventiloval...

Pořád se něco děje. Třeba páteční premiéra slováckého súboru piesní a tancov, tedy pardon slovensko-českého představení Jak se vám líbí na Hradě. První polovinu jsem ještě považoval za docela slušnou, ale nezklamali, takže v druhé půli už to bylo čiré utrpení. LSS prostě mají smůlu. Nebo spíš je to průměrný produkt, který vypadá stejně, jaká je mu věnována péče.

Po prvním překvapení, že avokádo je vlastně ovoce (docela logické) přišlo další, že meloun je zelenina. Tak co se ještě dozvím příště?

U takového zázvoru není sporu, to je kořen. Nakrájel jsem ho k cibuli a použil Liin recept. Kromě kuřete jsem kupodivu vše měl doma.

V Mordoru nám už potřetí nebo počtvrté netekla přes den voda (tudíž se uzavřely všechny toalety až na jednu). Bohužel jsem nemohl odkráčet domů, protože jsem se trápil s textem externisty, který umí psát ještě méně než já. Někdy je lepší článek napsat sám, tady mi vyhovovalo, že jsem nemusel hledat fakta, takže si za ně ručí někdo jiný.

A oběd byl plný fekálně genitálního humoru. Jak taky jinak, kdy jsou ty záchody zavřené... 

(Ostatní kecy) 8. srpna 2007, 20:44, Komentáře (1)

6.08.2007

zwíře zabiják

Slunce vysávalo vláhu ze zeleně, opět trochu neplánovaně. Už poněkolikáté mělo být špatné počasí a už poněkolikáté nebylo. Fiú fiú fiú fiú šššš. Chvíli se vezu, abych nepřekážel provozu v protisměru a pak zase zaberu. Fiú fiú. Zbraslavská stezka je místy poměrně úzká. Neustále se vyhýbáme dalším bruslařům, cyklistům, chodcům a lidem s kočárky. Osobně nechápu, co přijde cyklistům atraktivního na zbraslavské — úzká cesta, na které se stále musíte někomu vyhýbat. Za Prahou by se dalo najít pár lepších míst.

Fiú fiú. "Za deset minut tam nebudeme," odfukuje do rytmu Dvířka. Lehce zrychluje, ale po hodině bruslení už to moc nejde. Jedeme v tempu, které nám zaručuje, že ho můžeme udržet až do cíle. Taky ho držíme, ale na konci, když vyzujeme brusle, jenom obtížně hledáme ztracené kroky.

Na beach(i) už nás čeká Radánek s kamarády a po doplnění obou družstev hrajeme. Chvíli hledám rytmus, ale hodinu vydržíme, pak jsme zralí na odpočinek. Ještě domlouváme oběd a pak nakoupit pár věcí na večer, kdy si s Lysil a Vikulem dáme Mojito a Virgin Mojito.

Sobota byla horší. Půl dne přetváření coitus1905 (není to ideální, ale jednak víc času na to asi nanajdu a jednak je to můj první validní blog.

Potom procházka Vyšehradem a freezbee, které jsme prošlápli, takže si můžeme koupit kvalitní :)

A potom místo bowlingu kino — Angel (příjemný film, který by mi stačilo vidět v televizi nebo na počítači) a v rámci akce buy1get1free Danyho parťáky 3 (neskutečná nuda).

A když jsem se dnes ráno probudil zbitý jako pes, zjistil jsem, že jsem budík zaklapnul už před půl hodinou.

PS: Grindhouse/Auto zabiják se mi taky nelíbil. Bohužel mi to nepřišlo ani tak blbé, aby to bylo zábavné. Každý má holt tu hranici jinde. 

Kupka/Mondrian (před týdnem) byla fajn výstava, které paralelismus velmi slušel  Oproti tomu Warhol v Praze za normální vstupné snad ani nestojí. Jsou to sice unikáty, ale prací je téměř zoufale málo a chybí polívky.

(Ostatní kecy) 6. srpna 2007, 17:21, Komentáře (5)

31.07.2007

Výdech

Uvolnění je pouze lehké, obsluha sračkometu (jak říká jeden kolega a Dvířka tuto formulaci dosud nevyužila) hlásí nástup do služby. A už to jede.

Zjišťuju, že rozhovory s lidmi jsou obtížné. A nejlepší jsou ty živé. Dopisování s odborníkem na závislosti skončilo neslaně nemastně, odpovědi jsou takové obecné a asi ještě můžu být rád. Při živém rozhovoru se většinou dostaneme do bodu, kdy se druhý uvolní a začne říkat, co ani netušil, že v něm vězí. Když se takové informace použijí citlivě, dotyčný proti tomu většinou nic nenamítá, i když jsou to často dost důvěrné věci.

Doma jsem změřil spotřebu ve standby a normálně. Televize 12 W, lampička IKEA s trafem 24 W, externí disk 6,6 W, novější síťový disk 2 W. Překvapila mě televize, tak stará zase není. O lampičce jsem tušil, že je to nenažranec (naplno bere 84 W, wow, na tak slabé dekorativní světlo).

Zítra jdeme podepsat smlouvu na kuchyň. Nábytek 83 tisíc v laku, spotřebiče... celkem 161 tisíc, a to jsme říkali, že více než 150 nedáme. Je to bohužel otázka kompromisů — nesnášíme zdrsněný povrh levného materiálu. Na druhou stranu bychom chtěli kamennou desku, která ovšem samotná stojí 40 tisíc. Nechceme supervýkonnou mikrovlnku, ale vestavěné stojí o 5 tisíc víc než normální. Chceme úspornou myčku, ale ty jsou většinou ty nejdražší. Je to stejné, jako dát si limit pro nákup foťáku 10 tisíc a pak zaplatit 13. Ale tady jde o trochu větší částku.

Docela jsem si oblíbil Google History aneb další špión do vašeho soukromí. Ve stručnosti si to pamatuje stránky, které navštěvujete a vy je můžete později procházet. Takže jsem vygooglil před týdnem nějakou stránku, tak ji nemusím složitě lovit znovu, podívám se do historie.

(Ostatní kecy) 31. července 2007, 15:06, Komentáře (7)

30.07.2007

O těch .... ze Zlých stránek

Kdysi dávno, když muži byli praví muži a zelené příšerky z galaxie Akrkana byly pravé zelené příšerky, jsem používal telefonní seznam na Quicku. Je to drahně let, ale zafixovaná adresa phone.quick.cz mi sloužila ještě donedávna (protože se přesměrovala na nějakou nesrozumitelnou adresu nejprve na Českém Telecomu, nyní na podivných aktivních O2 stránkách). Pak jednoho dne jsem zadal v důvěře údaje a byl jsem přesměrován na Zlé stránky, kde se mi dostalo upozornění, že dle mých požadavků nelze nic vyhledat.

No jo, bodejť by šlo něco vyhledat, když všichni jsou posraní ochranou osobních údajů.

Schválně. Přistěhujete se do nového domu, nikoho neznáte, nemáte telefon a potřebujete ověřit, jestli vám někdo zavede ADSL. V dřívějších dobách jsem zadal přesnou adresu a zjistil, kdo bydlí ve stejném domě a podle telefonu ověřil dostupnost ADSL.

Podobně, když jste potřebovali znát telefon, ale jméno jste si přesně nevybavovali (nějak od r... ropák, rohák... a jo, noháč), přišla taková služba k duhu.

Ne tak nyní. Pokud neznáte přesné jméno, nehnete se z místa. Nepomůže vám ani, že zadáte kořen jména, začátek jména, nic. Pokud je v nějaké ulici firma, můžete jako jméno zadat "a", "s", "r" nebo "o" a většinou nějaká čísla najdete, ale to je vše.

Navíc je vtipné, že hledání podle čísel popisných, které má fungovat, je naprosto k ničemu — některé adresy jsou zaznamenané v pořadí č.p./č.o., některé obráceně. Problém je, že formulář vyhledává pouze podle části čísla před lomítkem, takže pokud je nějaká adresa zaznamenána chybně, například 15/1710, musíte hledat číslo 15, zbytek je zbytečné zadávat (samozřejmě 15 není číslo popisné, ale číslo orientační).

Pokus vyhledat akciové společnosti ("a" ve jméně) s číslem popisným 15 na území hlavního města Prahy skončil "úspěchem": pouze 443 záznamů, přičemž pouze odhadem polovina z Prahy, zbytek z celé ČR.

”

Ne, takto se kvalitní webová aplikace nedělá. Příště, když budu něco potřebovat, použiji velký bratr Google.

(Nemusím dodávat, že zmrdologie je věda, kterou popularizuje D-fens, který sám občas působí jako zmrd, čímž dokazuje obecnou platnost.)

(Ostatní kecy) 30. července 2007, 23:16, Komentáře (6)

27.07.2007

Sto tisíc znaků a stále roste

Až tě přestane bavit Second Life, přijď za mnou do real lifu do postele.

(Ostatní kecy) 27. července 2007, 16:03, Komentáře (2)

20.07.2007

Nusle, knihkupectví, 20.7.2007 18.30

HP7

(Fotoblog) 20. července 2007, 21:17, Komentáře (1)

17.07.2007

As time goes by...

"Já vlastně ani ten rybník nepotřebuju. Ale říkám si, co bude, až budu v důchodu. Na rybník mi stát přispěje až 60 % a můžu se dohodnout s rybářstvím, že se mi o něj bude starat," zhodnotil tchán svou plánovanou investici. "Bazén mi vydělávat nebude. Leda bych prodal chalupu, ale kde bych bydlel."

Přesto, že byl alkoholicky místy náročný, to byl skvělý víkend. Vedro se v šumavské krajině dá tak nějak lépe přežít. Trochu pracovat, trochu se válet, to by se mi líbilo. Dlouho. Vzpomněl jsem si na prázdniny u rodičů, kdy jsem nic nemusel. Jenom jsem si četl, občas šel do lesa a relaxoval.

Tchán je muž velkých plánů. Plánuje často dlouho dopředu a nemá rád, když mu do jeho nápadů něco vleze. Zase je natolik sebestředný, že se na některé věci se neptá.

Sobotu jsme trávili u řeky, sluněním, klábosením a koupáním. Voda v pošumaví byla studená až téměř nesnesitelně, ale v tom vedru to bylo fantastické.

- Existují dva Vikulové, zhodnotila Lysil situaci. Bavili jsme se zrovna o nějakém jejich společném zážitku, který si Vikul jako tradičně nepamatoval. — Jeden Viktor si nikdy nic nepamatuje, takže ten druhý musí být při tom.
- Já jsem ten chudší, sdělil lakonicky postižený. Jasně tím vše shrnul.

A dnes jsme byli na na narozeninové večeři. Vzhledem ke skandinofilii Dvířky jsem zvolil Losa v Oslu na doporučení Mraveniště. Obsluha příjemná, jídlo výborné. Pouze ceny trochu vyšší, ale jako sváteční jídlo je to příjemné. Servírování vína také v pořádku.

Takže zpět do práce a projektů. Kuchyň rozhodnuta, zbývá objednat. Dovolená snad taky rozhodnuta. Na zbytek je Master Card.

(Ostatní kecy) 17. července 2007, 23:09, Komentáře (0)

10.07.2007

Atopický exém

Už i já jsem se zařadil mezi lidi, kteří zoufale zadávají do vyhledávače svou diagnózu. Zřejmě mám atopický exém z jídla, protože v Hradci a po Hradci se moje ruce pokryly něčím, co mi moc příjemné nebylo.

Zoufale jsem se rozhodl vyzkoušet kosmetiku z konopí jako jednu z mála zbývajících možností. Samozřejmě ještě zkusím přinutit kožní lékařku odebrat vzorek na histologii, ale nevím, jak tohle dopadne.

Takže pomalu nasazuji dietku. Bez čokolády, bez kafe, bez mléka, bez masa a postupně omezuji zbytek cukru, co do sebe ještě dostávám. V naší žluté jedové chýši to bude docela problém, protože zeleninová nabídka je natolik monotónní, že by udolala i indického jogína, takže si zřejmě budu muset začít i sám vařit.

(Ostatní kecy) 10. července 2007, 12:59, Komentáře (10)

Festival Posraným navrch

Je pravda, že na Rock For People jsem letos chtěl hlavně kvůli Killers a vlastně jsem tam jel jenom kvůli nim. Pak taky Levellers a Gogol Bordelo, proto nás hned na úvod zaskočila zpráva, že hoši dali přednost nějaké vyštěkané barové čubce, se kterou navíc zajamovali jednu písničku, před Českou republikou.

Návštěvě předcházela anabáze s ubytováním, protože přece jenom ani jednomu z nás prochladnutí příliš nesvědčí (týden staré nachlazení z Německa stačilo). Nakonec jsme s protekcí získali místo v Novém Adalbertinu, ze kterého se Dvířka odstěhovala teprve v sobotu — odtud ta protekce.

Přesun festivalu z Brodu do Hradce si pořadatelé pochvalují, já bych byl mnohem skeptičtější. Jediným ziskem je pro mě minimum bláta i v prudkých deštích, nevýhodami pak absolutní placka (přece jenom některé scény měli v Brodu přirozený amfiteátr), totální nepřipravenost pořadatelů (jeden autobus do centra po skončení hlavního programu je zločin) a města (před týdnem skončil divadelní festival a restaurace byly zaskočeny, že do města vyrazilo dopoledne tolik lidí). Jak říkám, výhod moc nenecházím.

Přemýšlím, co by mě pro příště přimělo nějaký festival navštívit. Pozitivní atmosféru, skvělé kapely a somráky si můžou strčit i do prdele. Možná pouze nejsem dost mladý a blbý, abych podobnou akci příště navštívil.

Ještě k těm Killers. Show to byla pěkná, i když rovina a nevhodně umístěné obrazovky to moc neukazovaly. Zpěvák měl občas intonační problémy a občas mi přišlo, že písničky jenom tak odsekává — ze zbytku kapely jsem měl mnohem příznivější dojem. Takže z mé strany Killers nezklamali ani nenadchli.

(Kulturní ozdravovna) 10. července 2007, 12:46, Komentáře (1)

3.07.2007

Rozmarné léto take away

Z představení v Kašparu jsme si odnesli láhev růžového Rozmarné víno take away. Kapky ještě zůstávají v lahvi, ale poslední kapka mozaiky příjemného večera to byla. Program představení jest nalepen na krabici lázeňských oplatků, které možno během představení konzumovat. A v přestávce se na plovárně podávají horké párky, utopenci a na druhé plovárně rozličné nápoje. Z představení vyzařuje pohoda a chůze na laně a kouzelnické triky dotvářejí atmosféru. Myslím, že takto pohodové letní představení už letos neuvidíme. Třeba vám o tom napíše fanda, já jenom tak povrchně glosuji situaci.

Den později redakční rada, naposledy v Dynamu.

"A prosím, to presso mi doneste až se zákuskem," říká Dochtor
"Tak mi řekněte, až budete mít zázkusky, ju," říká servírka nevěřící skupině.
"Ne. Já po vás chci, abyste mi presso donesla, až budu mít zákusek."
"A já vám říkám, ať mi řeknete, až budete ten zákusek mít. Tady nejste ve francouzské restauraci."

V prázdné restauraci otráveně rušíme zbylé objednávky, bez tringeltu platíme a jdeme si spravit chuť do Ultramarínu, kde nám je servírka schopná donést kávu až k zákusku a ještě se omlouvá, že Mojito bude později, protože ho musí donést ze podzemí.

Dochtor mě veze domů a před barákem ještě čtvrt hodiny klábosíme v autě. Napadá mě, že pánských dýchánků bude stále méně. Přítelkyně, rodiny, děti. Tím příjemnější bude jednou za čas něco takového podniknout.

Doma Dvířka, která vymrzla na rozhovoru s doktorem gynekologickým. Dám si rychlou sprchu a přitisknu se k tělu rozpálenému sprchou. Postupným vrtěním se propadáváme do bezvědomí spánku.

A ráno do kuchyňského studia, kde při upřesňování zjistíme, že se bavíme o koze a oni o voze a další nárůst ceny nám přijde jako naprostý úlet. Nakonec nám navrhují kompromisní řešení, ale já po dlouhé době vidím rudě. Číst malá písmenka a ověřovat ověřené má smysl vždy. Ne že ne.

(Ostatní kecy) 3. července 2007, 12:39, Komentáře (1)

1.07.2007

Kniha: Susanna Clarková - Jonathan Strange a pan Norrell

Recenze knihy o dvou anglických gentlemanech, která vzbudila velký rozruch. Stojí za koupi nebo je to pouze bublina?

(Kulturní ozdravovna) 1. července 2007, 17:07, Komentáře (9)

Kulturní hříchy

Nemám většinou potřebu se vyjadřovat k produkci magazínu mfd, ale tentokrát mi to nedá. 28.6.2007 vyšlo "svěží dílko" naplněné sedmi povídkami "prestižních" autorů a fotografiemi Sáry Saudkové. Ty bych s dovolením ponechal stranou neboť vyjádření aktérky hovoří samo za sebe: Umění? "Brrr, to je ale ošklivé slovo. Já jen sem tam od plotny dokumentuju svůj život."

Zbývá hodnotit "povídkovou" tvorbu, neboť magazín tvrdí, že jde o povídky. Ve skutečnosti je tam povídka jedna, ostatní jsou fejetony a eseje. Ale budiž, přijměme hru, že jde o literární útvary, ať už povídky nebo cokoli jiného a můžeme se pustit do hodnocení.

Potom musím říct, že jsem byl příjemně překvapen, že jediná povídka svou kvalitou převyšuje všechny ostatní dohromady. Jedná se o povídku Michala Viewegha Tak tolerantní... o smilstvu, která má děj i pointu. Viewegh je zkušený rutinér, který by se podle mého názoru s každým takto krátkým tématem vypořádal dobře.

U ostatních útvarů už je to horší. Většina autorů se snaží nějak snaží glosovat svěřené téma a většinou je vidět, že to dost drhne. Robert Fulghum místo svého názoru poskytuje názor hrdinů jeho poslední knihy, což je legitimní, ale je to nabourané úvodem a samotný děj je hodně chudý a bez výrazné pointy.

Tím jsme se zbavili toho nejlepšího a zbývá odpad normální a odpad totální. Prosím vás, zachovejte si zdravý rozum a nečtěte to. Jinak si nestěžujte, já vás varoval.

Je zajímavé, že ve světě psaní na zakázku funguje mnohem lépe. Je také pravda, že při stejném procentu píšících lidí je tam větší počet kvalitně píšících lidí. Ale stejně, spisovatelé by měli mít soudnost. 

(Kulturní ozdravovna) 1. července 2007, 16:11, Komentáře (1)

29.06.2007

Tajemství ledového čaje

Jak udělat dobrý ledový čaj? Pokud ho necháte chladnout příliš dlouho, uvolní se v něm třísloviny a zhořkne.

(Recepty) 29. června 2007, 20:36, Komentáře (3)

28.06.2007

Bahama Mama maj

"Omlouvám se, že jsem se večer tak rychle rozloučil, cítil jsem, že už mám dost."
"To je v pořádku. To já měl taky dost, ale ještě jsem o tom v té chvíli nevěděl. Zjistil jsem to, až když jsem došel na pokoj."

Vlastně se není moc co divit. Tři skleničky šampíčka s lehkým předkrmečkem, potom salátík, houstičky vypadající jako čarodějův klobouk s maslíčkem, tři nebo čtyři skleničky bílého, stejčík se zeleninkou a asi dvě skleničky červeného vínka, lehká konverzace...

Nevím, koho po přesunu na hotel napadlo zajít ještě do baru, ale tenhle nápad měl kde kdo, zřejmě je to způsob komunikace. Zřejmě jsem měl pokračovat v něčem stejném (hm, čem) nebo si dát šláftruňk (co jiného v Deutschlandu), ale já zahlédl Bahama Mama a to jsem musel vyzkoušet. Teď již vím, že to za to nestojí, obyčejné sladké pití (grenadina, malibu, rum, pomerančová šťáva, ananasová šťáva) a příště si to odpustím. Ale kvůli Černé díře (až to nebude vyprodané, tak jděte) jsem to musel vyzkoušet. (Že by to správně mělo být s kávovým likérem?)

Střípky toho, jak nás vnímá zahraničí. Kanaďance se vybavil hokej, modelky (Karolina Kurkova) a Kundera (moc se divila, že ten pán nepíše česky). A samozřejmě byla v Praze, která je pro ní takový Disneyland — je to tak krásné, až to vypadá nereálně a že je to stvořené pouze pro turisty. Ruská novinářka z Prime-TASS mi doporučila Gorky's Zygotic Mynci a Moskvu, Filipínka ze své pozice pátého největšího národa tušila, že existujeme :)

Pracovní cesta do Německa se celkem vydařila, i když jsem neměl chvilku volnou pro sebe. Meidální člověk se ukázal jako dobrý společník se smyslem pro humor a slušným rozhoedem. "Vichřice nám na baráku odnela kus střechy a na zahradě poraila tfi tfesně. Dovedeš si představit s mou vadou, co to je za pohromu? Kdyby aspoň porazila dvě nebo čtyři."

Po dřívějším návratu domů na mě čekala zpráva, že se za čtvrt hodiny koná křest jedné zajímavé knihy, což nešlo pominout, a potom hned na unkolaudaci bytu Františka, který celý přenechává synovi s přítelkyní. Jo, někdo má štěstí, 3+kk v Dejvicích, to chce hodně velké a otevřené srdce. 

(Ostatní kecy) 28. června 2007, 1:02, Komentáře (0)

Košer vepřové

Košer vepřové se zřejmě povedlo vypěstovat v Hradci Králové. Jak jinak si vysvětlit, že raut po izraelském divadelním představení Requiem byl nejvepřovější v historii festivalu. Dokonce sýry člověk hledal jenom obtížně. Izraelskému velvyslanci to nevadilo, protože nejedl, ale ostatní Židé se moc netvářili ("oni budou ti, muslimové" jak si šeptaly uvaděčky).

Představení svou poetikou hodně staré, ale herecké výkony excelentní. Herci kromě dialogů ještě vyprávěli scénické poznámky a hlas vypravěče, přičemž přechod mezi obojím byl naprosto přirozený. Ale pro mě nuda.

Naopak Tajný deník Adriana Molea z Královehradeckého divadla Drak je naproto famózní, scénky pospojované akusticky zahraným výběrem Abby a Adrian ukázkově nesmělý začínající intelektuál. To je můj osud. Stejné divadlo letos nazkoušelo hu Carmen 20:07, o které jeden kolega říká, že je tam ta Carmen úplně celá. Má pravdu, ale zřejmě to je ta chyba. Prostě představení, které mě naprosto nevzrušovalo, ale má příjemných 50 minut bez přestávky.

Ale dost divadla, Hradec Králové je hlavně krásné město se spoustou nádherných modernistických domů, muzeem v pozdním Art Deco stylu a skvělou vodní elektrárnou. Navíc je na náměstí neuvěřitelná restaurace U knihomola, kde výborně a levně vaří. Škoda, že tam nemají i WiFi, kvůli kterému se musí do vedlejší kavárny. Doufám, že někdy bude čas město prozkoumat víc.

V neděli jsem odjel zpět domů, abych si stihl udělat pracovní pondělí a napsat asi milion článků (tři) a byl připravený na dvoudenní výlet do Deutschlandu.

It's only phone but I hate it!
I'm tired of the reading, abych si vypůjčil dvě (populární) skladby. Nesleduji zdaleka všechno, ale už teď jsem přesycen iPhonem. Ptáte se, co je to iPhone? To bych taky rád věděl.

Dodatek, na který jsem původně zapomněl: Hradec to nejsou pouze velká představení, ale také open air, kde je k vidění spousta zajímavých miniatur. Já viděl kus Červené čiapočky (dětem se moc líbila) a Dentální rapsodii (aneb Stomatologická revue) od pražského sdružení Ztracená existence. Ač amatéři, představení je hrané se zápalem, má spoustu dobrých nápadů a pobaví.

(Ostatní kecy) 28. června 2007, 0:52, Komentáře (4)