S Davidem, který už je v sesterském koncernu, ani se u nás neohřál, nastoupila taky ještě jedna kolegyně. No, nastoupila, zatím na dobu určitou. V poledne sjem se přifařil k ní a Smíškovi a šli jsme na oběd.

"On si normálně natahal do oddělení šest dlouhovlasých blondýn. Že mu to není blbé," hodnotila nová skorokolegyně situaci v jiném koncertum. Sesterském, který právě opustila.

Hodnotíme situaci ve všech konkurenčních koncernech a i já musím uznat, že všude jsou ve vedení muži, kteří mají alespoň jeden komplex. "Kasanovlez se mi ani nedokáže podívat do očí." Smíšek mu nemůže přijít na jméno. Marně jí vysvětluju, že K. nemá rád nikoho.

"Půl roku se mnou nemluvil, pak si mě pozval a řekl, že to dělám špatně. Přitom mě jeho zástupce ještě před týdnem pochválil. Chtěli to dělat jinak a nenašli jinou cestu, než mě vyrazit." Nevyrazili ji, nabídli ji jiné místo. Ale přecházet u stejné firmy do nižší pozice není příliš příjemné, zvlášť v necelých třiceti letech.

Zřejmě bude další z řady, s kým chtějí vyjebat. "Jestli mi v únoru nedají smlouvu, tak jdu pryč," hodotí rozšířenou nezákonnou praxi dávat zaměstnancům smlouvy na dobu určitou nebo pracovat na honorář. Zrovna včera donutili podepsat Semitku výpověď — aby koncem ledna "nezapomněla". Ale co dělat, když ve vedení sedí samí muži, kteří mají od vrchního velení příkaz šetřit? "Kdybych nepotřebovala to doporučení do konce roku, asi bych jim o svém odchodu neřekla." To doufám, protože "oni" si na dobré vychování nehrají.

A do toho Smíšek, kterému neprodloužili smlouvu, takže musí čekat, jestli se mu ozve šéf jiného oddělení a jestli nabídne něco zajímavého. Feminista nejsem, ale je to hnus fialovej. Prostě každá změna je důvodem proč vyházet pár lidí. Stěhování je takovým důvodem rozhodně.