kocicka.net fanda zwíře old zwíře
zwíře

5.05.2007

Polsko 2007 (5)

Dokončení...

(Cestování) 5. května 2007, 23:57, Komentáře (0)

Polsko 2007 (4)

Další díl pětidílného seriálu

(Cestování) 5. května 2007, 23:57, Komentáře (0)

Polsko 2007 (3)

Podlehl jsem a začal psát víc než jenom stručné poznámky z výletu, za což jsem byl odměněn slovy „no vidíš, že to de". Tak třeba to bude i pro čtenáře zábavnější.

(Cestování) 5. května 2007, 23:56, Komentáře (0)

1.05.2007

Polsko 2007 (2)

W Szczebrzeszynie chrąszcz brzmi w trzcinie i Szczebrzyszyn z tego słynie. Tedy přibližně "V Ščebřešinie chroušč břmi i Ščebřešin z tego svinie", abychom se přiblížili českým čtenářům.

Szczebrzeszyn

Známý polský jazykolam sice trvrdí, že v Szczebrzeszynie v rákosí je chroust, a proto je Szczebrzeszyn slavný, ale podle našich výzkumů tam žádný chroust není. Vesnice je to sice rozložitá, ale celá její rozložitost se rozkládá na kopci, takže žádný rybník, rákosí ani chroust tam být nemůže. Sorry.

(Cestování) 1. května 2007, 23:44, Komentáře (5)

30.04.2007

Polsko 2007 (1)

Polsko, to je hlavně pivo, tedy piwo, potom pivo grzane, tedy piwo se sokem. A to se sokem malinovým (malinowym), zázvorovým (imbirowym), borůvkovým (jagodowym), jahodovým (truskawkowym) nebo kávovým (kawowym).

Polsko, to jsou také nekonečné roviny plné vesniček, které přecházejí jedna v druhou, s cestami, které pamatují ještě císaře pána, na kterých se jezdí tak asi 100 km/h bez ohledu na místo.

Polsko je země decimovaná střídavě všemi možnými mocnostmi, Němci, Rusy, nacisty, komunisty a momentálně šílenými bratry Kacyńskými.

Polština je jazyk, kde se některé hlásky zapisují dvěma písmeny (sz, cz, tedy š a č), některé dvojhlásky se zapisují jedním písmenem (ą nebo ę, tedy ou a en) a některé pro nás typické hlásky se naprosto jinak čtou (ó jako u). (Pán, co tohle spáchal, byl na jednom vývěsním štítu v Lublinu, ale jeho jméno si nepamatuji.)

Polština je jazyk, kde láska nebeská znamená modrá tyč a jahoda je borůvka.

Ale až na pár detailů je Polsko zajímavá země a až přepíšu své zápisky a upravím fotky, hodím je sem, třeba to někoho bude zajímat. 

(Cestování) 30. dubna 2007, 22:14, Komentáře (8)

22.01.2007

Istanbul 2006

Poznámky z návštěvy Turecka (tedy Istanbulu), praktické informace by zwíře a Dvířka.

(Cestování) 22. ledna 2007, 20:43, Komentáře (10)

17.12.2006

Chtějí turecké kočky do EU?

pişi pişi (Turecko 4)

(Cestování) 17. prosince 2006, 20:05, Komentáře (0)

16.12.2006

Atatürk v. Orphan Pamuk

Rakı je něco jako řecké Ouzo (Turecko 3)

(Cestování) 16. prosince 2006, 19:57, Komentáře (0)

15.12.2006

Ahmed nemá hlad (Turecko 2)

Fish is friend... and food

(Cestování) 15. prosince 2006, 19:53, Komentáře (3)

14.12.2006

a máme po žížalkách

 (dojmy z Turecka 1)

(Cestování) 14. prosince 2006, 19:46, Komentáře (0)

23.09.2006

Poslední střípky z Hong Kongu

Jeden ze dvou movie kanálů na hotelové televizi měl anglické titulky (tedy s lehce podivnou angličinou, pokud můžu já posoudit :), takže mezi půlnocí a druhou hodinou mi přišlo docela zábavné sledovat místní produkci.

Každý den byl minimálně jeden film o duších. Druhým velice populárním tématem je samozřejmě kung-fu, takže občas přišla na řadu duchařský kung-fu film. Například ten o dvou policajtech ze speciálního oddělení hongkongské policie 2002. Nebo taky spousta jiných, protože v rostoucím městě je duchů spousta.

Vsuvka: Stále lepší než sledovat v letadle Šifru. Na tenhle film bych nešel do kina a měl bych ho asi problém zhlédnout kdekoli, v letadle se při něm dalo usínat (mám pocit, že do jídla na dálkových letech dávají uspávadla, protože po jídle jsem vždycky spolehlivě usnul). Konečně tedy nemusím vycházet z dojmologie a můžu s klidným svědomím prohlásit, že Šifra mistra Leonarda je špatný film a pokud je kniha podobná, musí být špatná taky.

Hong Kong se rozkládá na území asi 1100 km2, což je asi 2,5 krát víc než Praha. Ale 40 % území tvoří přírodní parky, takže ve výsledku na území asi 1,5x větším než Praha žije 10x víc lidí. Ale bůhví jak to je, protože spočítat místní populaci musí být náročné.

Jak je to se jmény už jsem psal v komentářích, tak snad jenom pro ty, co komenáře nečtou. Na střední škole si každý student zvolí anglické jméno (nebo mu jej přidělí učitelka). Dříve se používala klasická jména, dnes jsou v módě spíše různé speciality, například Xenophon, Ernesto, Piggy, Money, Funny... Uvidíme, třeba si časem my budeme vybírat čínská křestní jména, aby si nás číňani pamatovali. Ahoj půlnoční bouře, já jsem papírový drak ;)

Čínští taxikáři jsou většinou ve věku našich otců. Prakticky to znamená jediné: nedomluvíte se s nimi. Ideální je nosit kartičky se jménem hotelu nebo místa, kam chcete dopravit. I takový Hotel Panda se čínsky řekne úplně jinak — ke konci už jsem si zapamatoval sled zvuků, ale jenom pro poslech, napsat bych to zpětně nedokázal.

(Cestování) 23. září 2006, 8:46, Komentáře (2)

18.09.2006

Jmenuji si Tequila, ráda bych se představila

Jak se domluví hongkongský a šanghajský číňan?

Druhý den ráno jsem pochopil, k čemu je klimatizace. Pršelo tak, že stačilo pět metrů z taxíku do budovy a byl jsem mokrý jak myš. Vzduch byl tak hustý, že se téměř dal krájet (100 % vlhkost je potvora) a k tomu horko. Každý den absolvujeme několik přechodů z horkého vlkého vzduchu venku do studených klimatizovaných kanceláří. Kupodivu s tím nemám problém, akorát Holger (alias Lord Helmet) občas kýchá z chemikálií, kterými jsou látky napuštěné.

Zajímavé, že téměř celá nová generace hongkongských číňanů má americká křestní jména. Tim, Clara, Eric. Takže když narazíme na Minga, je to pro mě docela příjemné překvapení. Je to vlastně docela logické, že rodiče chtěli dětem zajistit lepší budoucnost, aby cizinci dokázali mezi armádou číňanů rozlišovat, dali dětem západní jména. Nejvíc cute jméno bylo Sugar, druhé pak Tequila. Samozřejmě dívčí jméno :) 

Pokud jdete v Hong-Kongu do restaurace, musíte počítat s tím, že ke konečné ceně si naúčtují 10 % přirážku za servis, tedy vodu, čaj, ubrousky aj. Kromě toho je slušnost přihodit ještě dalších 10 % navrch, takže ceny na jídelních lístcích jsou značně orientační. Ale pokud budete chodit do místních restaurací, ceny moc vysoké nebudou, vás to trápit nebude.

Ne tak my. Když jsem šel s holkama, navrhly, že půjdeme zase do Hard Rock Café "protože to bylo dobré a nebylo to tak drahé". No co, při placení už to tak veselé nebylo.

"Sorry, we don't accept this money," podává nám číšník zpět "pětisetdolarovku", na které je nějaký peruánec. Koukáme na ni a nevíme, co se stalo. "Do you get it somewhere in Hong Kong?" "We don't know, our boss give us this money." Zřejmě při placení v taxíku, kde není dobré světlo, dostal Holger špatnou bankovku. Na jedné straně peruánec, na druhé horolezec. Když se koukám na net, nové peruánské soles zas tak bezcenné nebudou, zřejmě jsme měli nějaké ještě před měnovou reformou, teď už to neověřím.
"Can you try this card?" podává mu Pidižvík neembosovanou kartu. Samozřejmě bez úspěchu. Zkoušíme druhou kartu se stejným výsledkem (ale na některých místech je to vzalo). Nakonec platí Máňa kreditkou.

V Hong Kongu je poměrně snadné se splést v penězích. Souběžně platí asi šest emisí peněz, takže v obchodě klidně můžete dostat dvě různé dvacetidolarovky. Snad jenom v mincích mají pořádek, mají příjemný zubatý tvar.

Návštěva HRC byla součástí našeho day off. Pátek jsme strávili typickou akcí — shopováním -, při kterém jsem nakoupil spoustu cute věcí a stačil se zamilovat do značky Muji.

V sobotu jsme jako správní turisti podnikli výlet lodí hongkongským zálivem kolem šesté nejvyšší budovy na světě (momentálně, už se v Hong Kongu staví vyšší). Doma jsem nakonec zjistil, že moje schopnost fotografovat neuvěřitelně atrofovala, fotkám chybí úplně šťáva. Potřeboval bych nějakou dobu "trénovat", takhle je to dost marné. Možná se mi podaří aspoň jednu fotku vybrat...

Já se dnes vrátil do "vlasti", zbytek výpravy pokračoval do Šanghaje, kde mohli samozřejmě zapomenout ty dvě slovíčka v cantonštině, kteoru se mluví v Hong Kongu, protože velká Čína mluví hlavně mandarínsky. Nebo, jak se podřekla Pidižvík, "nektarínsky". Ale možná jenom citovala Trpaslíka :)

(Cestování) 18. září 2006, 18:54, Komentáře (5)

16.09.2006

At the Peak

"Pavel, please select the G point," řekl skoro s kamennou tváří šéf ve výtahu. Zdejší výtahy to je panečku věc. Některé, jako třeba v právě navštívené budově, jsou rozdělené na sudé a liché, přičemž jezdí jenom do některých pater. V našem hotelu naopak jeden výtah jezdí do 3., 8. a pak 9. až 20. patra. A druhý jezdí do 3., 8. a pak až do 21. až 30. patra. Recepce hotelu je totiž ve 3. patře, pod náma jsou obchody. A auta samozřejmě jezdí až do třetího patra před vchod...

Ale abych se vrátil k šéfovi. Jedno se mu musí nechat. A sice, že i v napjatých chvílích se chová jako člověk a dokáže ještě vtipkovat. A kupodivu nemá ani hloupé vtipy...

Někde na firemním notebooku mám rozepsaný příspěvek a mail pro e*v. Včera jsem v jedné firmě požádal o připojení na net, které jsem poměrně snadno dostal. Ale jeho rychlost byla tak závratná, že i doma na telefonu mám rychlejší.

A dnes ještě chvíli přípravy podkladů a pak shopping v klasickém Hong-Kongu. Včera jsme večeřeli uprostřed Hong-Kongu na kopci v restauraci Cafe Deco. Výhled na město byl neuvěřitelně kýčovitý, klasické velkoměstské panorama umocněné zálivem. Tisíce, či spíše desetitisíce, světýlek vytvářející neuvěřitelné panorama všeho, co jsou lidé schopni stvořit. Člověk by si představoval betonovou džungli, ale kupoduvu je tady všude spousta zeleně, na ostrově vedle letiště je dokonce národní park.

(Cestování) 16. září 2006, 5:00, Komentáře (4)

14.09.2006

HK nights and days

V hotelovém lobby, na firemním PowerBooku. Jesli Apple něco fakt umí, tak jsou to notebooky. Ale na psaní a nějaký ten internet mi stačí notebook za dvacet tisíc. Ale je to fakt krása.

Za tři dny sice nevím o oděvním průmyslu vše, ale vím toho docela dost. Třeba, že stačí přinést ukázku, vybrat si vzorky a říct počet kusů, které chcete vyrobit. Za pár měsíců máte vše hotové na lodi do Evropy. Potom sice budete stále nadávat, že vyprodali tričko nebo jeansy zrovna ve vaší velikosti, ale aspoň budete vědět, proč.

Ráno jsem si opět říkal, že půjdu plavat. Budík na půl osmé jsem típnul. I když jsem měl chvíli snahu vstát, stejně jsem se probudil v devět úplně zpitomělý. Vlastně mě probudila uklízečka, která prověřila situaci ještě od dveří a opět zmizela. Já měl akorát tak čas seběhnout na rychlou snídani. Tentokrát jsem ze švédského stolu vynechal místní speciality a pořádně se napojil kávou a zajedl to miskou ovoce. Večeři jsem stále cítil v žaludku, i když tentokrát jsme to nepřeháněli. Přesto jsem odcházel spát plný.

Horší je to s holkama. Nepijí. Večer dvě skleničky vína a jdeme spát. Ale třeba se to ještě spraví, mají na to tři dny a tři noci.

Už bych měl vyrazit do města, abych nepopisoval pouze jídlo a práci. Ještě můžu popsat asijské toalety, ale tento zážitek si nechám na jindy. Jo a taky už jsem zjistil, že jsme ve čtvrti Tsuen Wan v Kowloonu. Jízdou taxíkem si takových detailů ani nevšimnete.

(Cestování) 14. září 2006, 17:58, Komentáře (1)

12.09.2006

Život začíná ve dvacátém

Zatímco v Egyptě by chtěl mít každý doma klimatizaci, tady ji každý má. Mluvím o Hong-Kongu, hlavním městě oděvů, elektroniky a plastů. Tedy ani ne tak hlavním městě, jako spíš o výrobně. I když ani to už není úplně přesné. Zatímco dříve producenti využívaly zdejší levné pracovní síly, dnes už se výroba přesouvá na kontinent, do Malajsie a jinak. Ale manageři jsou často stále z Hong-Kongu...

První "noc" usínám o půlnoci místního času totálně přecpaný po bohaté večeři. Budím se ve čtyři, polehávám a čtu si. V sedm vyrážím do osmého patra, kde je venkovní bazén.

Na snídani se scházíme pouze se Máňou, Pidižvík a Holger dorazí až po snídani, kdy odjíždíme za Timem. Tim je producent více značek. Celý den, od deseti skoro do devíti s ním projednáváme výrobu vzorků na další sezonu.

Ve tři nás bere na oběd. Procházíme něčím, co si většina lidí představuje jako Hong-Kong. Nejprve se proplétáme garážemi a sklady, potom vyrazíme do uliček a ocitáme se u nákupního centra. Vyjedeme do prvního patra a přes spojovací chodbu jdeme do jiného centra a pak nadchodem na protější stranu ulice. Tim nás vede to echt čínské restaurace Sun Flower Seafood Restaurant, kde jedině název a nápisy na toaletách jsou také anglicky.

Výběr nechváme na Timovi. Obsluha nám postupně nosí saláty, jarní závitky, obalené chobotničky, kuře balené v bambusových listech, krevety, jiné krevety, rýži s masem a krevetami... A samozřejmě omáčky a čaj v konvici, do které nám obsluha neustále přilévá horkou vodu, takže čaje máme stále dostatek. Za celou hostinu platí Tim 302 hongkongských dolarů, což je asi 1000 korun. Nice, but China is cheaper.

Večer po práci nás taxík vyhodí opět před hotelem. Máme opět hlad po celém dni práce, takže míříme do "italské" restaurace Fat Angelo's. Zřejmě populární místo ke slavení narozenin, protože při naší návštěvě jsou narozeniny slaveny u dvou stolů, v jednom případě obsluha dokonce přizvukuje při Happy Birthday.

Holger vtipkuje s obsluhou, že taky máme narozeniny, ale obsluha moc nechápe. Když nám nakonec donesou účet na 850 dolarů, nechápeme zase my. "Já jsem kamarád starého Angela," povídá Holger. "Není to trochu moc?"
"It is ok, sir."
"A kdo je manager restaurace. Is it Mr. Angelo?"
"Exactly we have four managers. Today is executive manger Ms. Lisa."

Koukám na účet a částka téměř 300 dolarů za nápoje mi nepřijde úplně přiměřená. Zvlášť, když jsou dále jednotlivě vypsané. Reklamujeme účet a už se dostáváme na lepší cenu, i když s obědem se to stále srovnávat nedá.

Blíží se půlnoci, už mě vyhazují od netu. Zkusím jít spát a dohnat pásmovou nemoc (tedy jet lag), zítřek bude zřejmě kritický. Pomalu se odplížím do 25 patra do svého klimatizovaného pokoje. See ya.

(Cestování) 12. září 2006, 17:51, Komentáře (5)

1.04.2006

Našel se Nemo

tady, v Rudém moři v Dahabu. Kdo by to čekal, že...

(Cestování) 1. dubna 2006, 22:07, Komentáře (1)

21.08.2005

Najděte své auto v Černé Hoře – plkací část

Průvodce netypického turisty po Montenegru s přihlédnutím k cestování přes Srbsko i Chorvatsko.

(Cestování) 21. srpna 2005, 2:06, Komentáře (1)

Zpátky v červeném

 

na úvod

<$BlogMotto$>

 

O autorovi

 

----------

témata

Kulturní ozdravovna
Ostatní kecy
Fotoblog
Veršovánky
Links und rechts
Výkřiky do větru
Cestování
Z domu a bytu
Hloubení
Recepty

 

----------

žiju i jinak

www.flickr.com
This is a Flickr badge showing public photos from zwire. Make your own badge here.

zwire's Profile Page

[title]

 

četl jsem a čtu

 

----------

kudy kam

// adbar / anjin-san / bsk / draculka / džouns / edgar / e*v / e-rasi / gotcha / chinin / chloé / jmf / keny / léna / lia / liefhebber / maler / / mechanik / nau / paželv / smilla / (sf) / trittico / tworbo / vím kdo / vlna

// týna

// sonia

 

----------

archivy

srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
říjen 2005
září 2005
srpen 2005
červenec 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004

 

----------

různé

vzkaz

mail

icq 15564746

hodnocení

rss

rss komentáře

Counter

[CNW:Counter]

bloguje.cz