"Já vlastně ani ten rybník nepotřebuju. Ale říkám si, co bude, až budu v důchodu. Na rybník mi stát přispěje až 60 % a můžu se dohodnout s rybářstvím, že se mi o něj bude starat," zhodnotil tchán svou plánovanou investici. "Bazén mi vydělávat nebude. Leda bych prodal chalupu, ale kde bych bydlel."

Přesto, že byl alkoholicky místy náročný, to byl skvělý víkend. Vedro se v šumavské krajině dá tak nějak lépe přežít. Trochu pracovat, trochu se válet, to by se mi líbilo. Dlouho. Vzpomněl jsem si na prázdniny u rodičů, kdy jsem nic nemusel. Jenom jsem si četl, občas šel do lesa a relaxoval.

Tchán je muž velkých plánů. Plánuje často dlouho dopředu a nemá rád, když mu do jeho nápadů něco vleze. Zase je natolik sebestředný, že se na některé věci se neptá.

Sobotu jsme trávili u řeky, sluněním, klábosením a koupáním. Voda v pošumaví byla studená až téměř nesnesitelně, ale v tom vedru to bylo fantastické.

- Existují dva Vikulové, zhodnotila Lysil situaci. Bavili jsme se zrovna o nějakém jejich společném zážitku, který si Vikul jako tradičně nepamatoval. — Jeden Viktor si nikdy nic nepamatuje, takže ten druhý musí být při tom.
- Já jsem ten chudší, sdělil lakonicky postižený. Jasně tím vše shrnul.

A dnes jsme byli na na narozeninové večeři. Vzhledem ke skandinofilii Dvířky jsem zvolil Losa v Oslu na doporučení Mraveniště. Obsluha příjemná, jídlo výborné. Pouze ceny trochu vyšší, ale jako sváteční jídlo je to příjemné. Servírování vína také v pořádku.

Takže zpět do práce a projektů. Kuchyň rozhodnuta, zbývá objednat. Dovolená snad taky rozhodnuta. Na zbytek je Master Card.