Kdy naposledy jste byli nadšeni nějakou knihou? A kdy naposledy jste byli nadšeni fantasy knihou? Současná knižní produkce je stále hodně široká a množství braku je tomu přímo úměrné. Ale i když si odmyslíme brak, je zbytek povětšinou průměrný, což je dáno klasickým rozložením inteligence v populaci, a tedy i mezi autory.

Knihu Jonathan Strange a pan Norrell předcházel hype srovnatelný v literárních kruzích s rozruchem kolem uvedení Apple iPhone. Kdejaká autorita se zaštiťovala kvalitou díla a hodnocení v recenzích neklesalo pod 80 %. Je potom samořejmé, že jsem toužil takovou knihu dostat do rukou a zkusit ji rozcupovat věcnými argumenty.

Přestože sci-fi a fantasy žánr ve filmech slaví vítězné tažení a každému takovému počinu se věnuje i na stránkách médií velký prostor, u knih je to, alespoň v českých zemích, stále trochu stigma. Je to zvláštní, že lidé jdou do kina na útok mimozemšťanů a pak mají problém si přečíst román s prvky sci-fi. Ale bohužel je tomu tak a pro nás, fanoušky sci-fi a fantasy, nezbývá, než se s tím smířit a postupně se snažit toto stigma smazat.

Jonathan Strange a pan Norrell začíná jako klasický viktoriánský román. U prvních kapitol jsem si vzpomněl na Pýchu a předsudek a jenom tiše obdivoval mistrnost, s jakou autorka vystavuje příběh. Přestože je začátek knihy hodně poklidný až téměř nedějový, stejně vás to nutí číst dát a laskat se se slovy, která vytvářejí ve vaší hlavě komplexní obrazy. Podobně úsporně jako třeba Austenová vytváří Clarková s minimem prostředků maximální efekt.

Fantastická je také gradace knihy. Susanna Clarková začíná poklidnými venkovskými scénami, aby na konci přešla do zběsilého tempa, jako byste postupně otáčeli nějakým knoflíkem. Vlastně jsem na konci knihy přemýšlel, jestli mě tato postupná změna tempa vadí nebo ne. Austenová nic takového nemá, její kniha plyne stále stejně a pomalým popisováním vytváří ještě větší čtenářovovo napětí, kdežto Clarková zrychluje a tím uspokojuje čtenářův zájem přestat se věnovat podružnostem a soustředit se jenom na to podstatné. Asi mi zrychlování vážně nevadí, protože bez něj by konec knihy moc nefungoval.

Kniha je také psána s vědeckou důkladností. Autorka důsledně používá poznámky pod čarou a důležité odkazy zdrojuje, tedy odkazuje na (neexistující) knihy, které se danému tématu věnují. Protože se zmíněné vsuvky neobjevují v samotném textu, nestává se rozvláčným a poznámky pouze příjemně osvěžují. Tedy až na místa, kdy je jedna poznámka roztažená na tři stránky, to nesnáším ani u vědeckých prací — tam mají být všechny poznámky na konci knihy.

Ale od knihy bohužel nemůžete očekávat důsledně propracovaný systém, jako měl například Tolkien. Kniha se věnuje britské magii a působí to, jako kdyby američané popisovali světovou literaturu. Samozřejmě by zmínili všechny současné autory a někde pod čarou by byla zmínka, že taky někde v Evropě se něco píše, ale to autor publikace nedokáže nastudovat, protože tam je v tom velký zmatek. Podobně Clarková naprosto opomíjí, že by mohl existovat nějaký svět. Anglická magie je sice použita v napoleonských válkách, ale zbytek Evropy je tabula rasa. Ani nevíme, jestli tam také magie vymizela nebo tam třeba vůbec nikdy nebyla a proč, protože autorka neudělá ani kratičkou poznámku pod čarou na toto téma.

A o čem ta kniha je? O dvou pánech, panu Strangeovi a panu Norrellovi. A taky o magii, které kdysi bylo v Anglii plno a pak se nějak vytratila. Ale nic dalšího vám prozrazovat nebudu, protože zbytečně vás ochuzovat o zážitek ze čtení, nehledě na to, že to spousta recenzentů udělala za mě.

Krátce o zpracování. Je vidět, že si tvůrci dali práci a dotáhli dílo zdárně do konce, tedy nejen jazykovou stránku, ale i vizuální. Výborně zvolené písmo a čistou sazbu s minimem chyb doplňují příjemné ilustrace, tak vzdálené kýčovité mainstreamové fantasy produkci. Kniha je v pevné vazbě ve dvou variantách, černé a bílé, a vy si můžete vybrat, zda dáte přednost černé magii nebo bílé. A taky si nakonec můžete zodpovědět otázku, kdo je černý a kdo bílý mág.

PS: Nečekejte, že když je ta kniha o magii, že je to nějaký brak, protože Joathan Strange a pan Norrell snesou srovnání s klasickou beletrií a rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co tady vychází.

 

Susanna Clarková
Jonathan Strange & pan Norrell
Překlad: Viktor Janiš
Nakladatel: Alman
ISBN: neuvedeno
Formát: 704 stran, cm, česky, vázaná vazba
Rok vydání: 2007

Odkazy:
oficiální stránka knihy a ukázky
Jonathan Strange na Kosmasu
Alman
Recenze na Fantasy Planet

milé zwíře, jsi pěkně zákeřné ...
kosmas mi říká \"Tento titul má nakladatel v edičním plánu, zatím nebyl vydán. Plánovaný termín vydání: červenec 2007.\"

červenec už by tu byl, ale titul nikoliv. a já teď musím s napětím čekat, zda ho stihnou vydat než na něj zapomenu a dumat, o čem to vlastně je a vůbec. to se nedělá, takhle někoho navnadit na knížku, když se ještě nedá koupit ... !!! grrr.

Kosmas v tom má pěkný bordel, protože ta kniha je venku už od dubna!

já si říkala, proč je to v luxoru na každém rohu!

a pak věřte odkazům od autora ;-)

Říkal jsem si, že v Kosmasu třeba nějak narazili na vyprodání prvního nákladu a čekání na dostisk, a je fakt, že Alman asi nebude mít moc zkušeností s prodáváním svých knih přes Kosmas :-) Ale že \"obálka zatím není dostupná\", to tam fakt mají skoro takový bordel jako řadit ji pod klíčová slova \"sci-fi\".

sakra, mám vidiny. při ověřování jsem se nějak nemohl dopočítat.
dokonce jsem měl připravené nějaké výmluvy, kde jsem to viděl, ale teď to nemůžu najít :)

Do Kosmasu jsem uctivě psal a upozorňoval je, že působí lehce bizarně, když uveřejňují recenze na knihu, která podle nich ani neexistuje. Poslal jsem jim dokonce náhled obálky. Jenže buď nestíhají, nebo na to totálně dlabou :(

souhlasím, že knížka je to moc pěkná, taky ji každému doporučuju :-)

Knížečka už tu byla v dubnu, ale už není, teď bude dotisk, takže nezoufej :-)