Nemám většinou potřebu se vyjadřovat k produkci magazínu mfd, ale tentokrát mi to nedá. 28.6.2007 vyšlo "svěží dílko" naplněné sedmi povídkami "prestižních" autorů a fotografiemi Sáry Saudkové. Ty bych s dovolením ponechal stranou neboť vyjádření aktérky hovoří samo za sebe: Umění? "Brrr, to je ale ošklivé slovo. Já jen sem tam od plotny dokumentuju svůj život."

Zbývá hodnotit "povídkovou" tvorbu, neboť magazín tvrdí, že jde o povídky. Ve skutečnosti je tam povídka jedna, ostatní jsou fejetony a eseje. Ale budiž, přijměme hru, že jde o literární útvary, ať už povídky nebo cokoli jiného a můžeme se pustit do hodnocení.

Potom musím říct, že jsem byl příjemně překvapen, že jediná povídka svou kvalitou převyšuje všechny ostatní dohromady. Jedná se o povídku Michala Viewegha Tak tolerantní... o smilstvu, která má děj i pointu. Viewegh je zkušený rutinér, který by se podle mého názoru s každým takto krátkým tématem vypořádal dobře.

U ostatních útvarů už je to horší. Většina autorů se snaží nějak snaží glosovat svěřené téma a většinou je vidět, že to dost drhne. Robert Fulghum místo svého názoru poskytuje názor hrdinů jeho poslední knihy, což je legitimní, ale je to nabourané úvodem a samotný děj je hodně chudý a bez výrazné pointy.

Tím jsme se zbavili toho nejlepšího a zbývá odpad normální a odpad totální. Prosím vás, zachovejte si zdravý rozum a nečtěte to. Jinak si nestěžujte, já vás varoval.

Je zajímavé, že ve světě psaní na zakázku funguje mnohem lépe. Je také pravda, že při stejném procentu píšících lidí je tam větší počet kvalitně píšících lidí. Ale stejně, spisovatelé by měli mít soudnost. 

jj, zakoupila jsem pod vlivem reklamy na idnes a nemohu než souhlasit...
jo, a v povídkové příloze aktuální Marianne Viewegh recykluje sám sebe, motiv n. celou pasáž z Povídek o manželství a sexu - zas takovej stupeň rutiny si neprosím ;/