První dva dny týdne jsem strávil ve Walesu. Tedy, trávil jsem je na rozhraní Anglie a Walesu. Zatímco Chester je ještě v Anglii, Wrexham už je ve Walesu, přitom jsou od sebe asi 10 mil. Bylo tam hezky, ochutnal jsem asi čtyři anglická piva (tedy XXXX jsem už měl předloni) a kromě toho vlastně nic. Pracovní cesta jak vyšitá. Místo benzíňáčků (tedy plyšáků z benzinových pump, které vozí dětem tatínci) jsem dovezl dvě marmelády a Lonely Planet Czech and Slovak Republics. Ideální, pokud chcete vědět, co si o vás myslí svět.

"Director Jan Svěrák and his screenwriting brother Zdeněk are among the biggest names of modern Czech cinema." ... "Czechs and Slovaks have a fondness for animal products that might generally fall under the 'miscellaneus' category. The adventurous shoud try kolínko (braised pork knuckles), a specialty, or drštková/držková (sliced tripe soup), which actually has a calamarilike texture."

Pak samozřejmě zkrácený čas na psaní vlastních článků, což kupodivu šlo skoro samo. Takže bych si měl vymýšlet rozsáhlejší projekty nebo začít něco nového. Ve skutečnosti asi udělám obojí, i když pocit nudy zrovna nemám.

V pátek se dokonce povedla uzávěrka tak, že jsem mohl vypadnout asi v pět (ne vždy se povede, ale tentokrát to šlo nějak samo), takže jsme vyrazili do Podolí, kde jsem ještě nikdy nebyl. Vlastně jsem v Praze byl jednou někde v moderním bazénu, pak jsem občas chodil do Ymky a jinak nic. Takže víceméně poprvé, hlavně poprvé po dlouhé době.  

V sobotu jsme pro změnu vyrazili k vodě. Nejblíž je Slávie, Hostivařská přehrada je větší kousek cesty, ale vyzkoušet se má všechno. Voda "přírodní", stánky lepší průměr a já jsem hlavně odpočíval. Na závěr jsme vyrazili na šlapadla, zhruba objeli celou přehradu a objevili velkou mrtvou rybu plavající bříškem nahoru (velká, tedy asi 70 cm dlouhá), která nikoho nevzrušovala. Před námi dokonce nějaký pán plaval asi metr od ní.

Z Hostivaře jsme jeli do Světozoru (doporučuji shlédnout intro), kde je obnovené vysílání Kinoautomatu: Člověk a jeho dům s moderátory (my chytli J. Poláška). Bylo to krásné retr se vstupy moderátorů, hlasováním a atmosférou 60. let. Radzúz Činčera je machr, některé postupy jsou živé dodnes. Cestou zpátky jsme diskutovali o Kuchaři Svatoplukovi, který Činčeru kopíroval v principu kinoautomatu — tvůrci dokázali vyřešit online hlasování v 80. letech v masovém měříku a bez mobilních telefonů.

Před Světozorem Crocodille, tedy Boulevard, což je pro mě momentálně No. 1 rychlé občerstvení. Na rozdíl od McD je to chutné, KFC jsem přejezený (stejně jím jenom Twister a stripsy) a Subway docela taky, i když ta mi vadí tak nejméně. Každopádně Boulevard je momentálně asi nejlepší. A neobsluhují tam rusky, které jsme odhalili jako příčinu úpadku Panerie — tedy možná na to jenom serou, ale i tak je to tam bída.

Dnes jsem si konečně koupil své první brusle (K2 Velocity Sport M), které mají kovové šasí a dobře mi seděly na noze (Rollerblade mi přišly jako přezkáče). Hned jsme je jeli vyzkoušet, ale předtím ještě Ikea (pár nepotřebných drobností) a badminton v hale, kde bylo 37 stupňů. Ve výsledku jsem dojel z Braníku na Zbraslav a zpátky a bohatě mi to stačilo. Ale brusle už mám, tak můžu jezdit i po práci.

A podle momentálního trendu: čerstvé brambůrky posypané bylinkami a polité trochou oleje, baby špenát pouze přelitý horkou vodou a scezený, cuketa osmažená na palmovém oleji a uzená mini mozzarella (už potřebovala dojíst). A solené máslo.

člověk nemusí jezdit z Prahy do Walesu (i když netuším, o kolik je tam levnější); já si zase užil pasáže o atentátu na Heydricha.

mč: My tím zatím jen listovali, takže díky za tip..Jak má ale potom člověk věřit tomu, kam nesahá jeho kulturní povědomí, třeba tomu, co píšou o Indonésii?

To jste nevěděli? Je to pro život velmi užitečná znalost.

Teď si nejsem jistý, jestli je to v přehledu historie, nebo částí Prahy (pletli si Holešovice s Holešovičkami atp.), a vlastně ani jestli to byla LP.

Ale chovám jako klenot průvodce Let\'s Go Europe 1988-9; tam se člověk teprve poučí, co si o nás svět myslel.

To někdy přines! Je pravda, že jsem tak naivní, že knihám jsem celkem veřila a noviny, časopisy, net a spol považovala za jinou kategorii. I když je pravda, že jsem v Brockettových Dějinách divadla taky nejdřív nalistovala kapitoly o českém divadle a o 60. letech nepsali zrovna přesně. A to je \"bible\" současných světových dějin divadla.

To je taky nápad, číst si o něčem, co znáte. Jen vás to vnitřně rozruší. A teď si představte, že by si Karel IV. přečetl nějaké soudobé dějiny středověku. To by byla pro něj možná sci-fi jako z pera Běhounka nebo Babuly, pokud si na to z dětství vzpomínáte. Všude samý komunista a elektronky v mezihvězdných lodích.