Dvě ženy sedí na pohovce a baví se o nevěře jako o něčem naprosto přirozeném. "Neměla ses na něj vázat, milence si přece pořizuješ, aby ti to udělalo dobře. A ne nějakého, který si musí něco léčit." Obě působí jako v amatérském divadle a já už mám nějakou dobu pocit, že jsem si spletl představení. Ještě chvíli to jde podobně a dialogy, které mají působit civilně, drhnou jako neseřízená spojka. Ošívám se a nevím.

Střih. Vlastně žádný není, ale film se najednou proměňuje, dialogy působí reálně, herci přesvědčivě. Stejný film, pouze pár scén dál. I kamera se zlepšuje, klišovité záběry (záběr na rozostřenou postavu v zrcadle se postupně zaostřuje a objevuje se strhaná hlavní hrdinka) mizí. Podobně původně banální příběh s klasickými podobenstvími (starý byt = štěstí, nový byt = problémy) konečně dostává nové podněty.

Vlastně se mi nový film Alice Nellis Tajnosti nakonec líbil, ale hodnotit pouze podle první půlky, byl by to rozhodně palec dolů.

tak ti nevím, ale proč by se neměly bavit o nevěře jako o něčem naprosto přirozeném? netvrdím, že je to správné, ale dvě nejlepší kamarádky si snad před sebou nebudou hrát na moralistky a prostě objektivně (no dobře kecám - subjektivně:-) ) zhodnotí situaci. Nějak si to nedovedu představit jinak, to bych se pak mohla jít svěřit rovnou matce.

na pár ženských dýcháncích jsem byl, ale takhle se ženské o nevěře nebaví. navíc v tom filmu to působilo vykonstruovaně. ostatně můžete posoudit sami, celkově ten film za to stojí...

zwíře je ženská.

\"starý byt = štěstí, nový byt = problémy\" ?

goča: možná méně než dřív, ale přece :)
ev: běžné schéma v současných knihách

starý byt je ošoupaný, ale je v něm domácké teplo, vzpomínky, tapeta pomalovanou rukou dcerky, \"metr\" jak rostla na zárubni dveří. Nový je designový, betonově chladný a hodně drahý a symbolizuje odcizení, vykoupené penězi.

tak nevím zwire, ale s kategorického prohlášení: \"takhle se ženské mezi sebou nebaví\" si vyvozuju buď to, že a) nejsem ženská b) nevíš o čem mluvíš. Btw: film jsem viděla

reeze: možná jak které ženské. Generalizovat se nedá přece vůbec nic.
Myslím, že nám se zwiretem (pokud mohu mluvit za něj) vadila jistá schematičnost příběhu(vyjádřená i touto scénou), která naštěstí později ustoupila a ty symboly už nebyly tak okaté, ale o to působivější a silnější.

Dv: naprostý souhlas, mně vadila jen ta generalizace, každý jsme jiný a každý řešíme věci trochu jinak, chápu že to zwíře asi nezažil, jen jsem nechtěla, aby si myslel, že se tak ženské opravdu nechovají :-) protože některé prostě ano

starý byt je plný patologických vzpomínek na rodiče :), nový byt je Nový, Změna, Vlastní. negeneralizovala bych ani tohle :)

e*v: myslím, že čtyřicetiletá hrdinka filmu to má trochu jinak a moje poznámka se vztahovala k symbolu bytu ve filmu.

dv: ale zwíře psal o \"klasickém podobenství\", a to je to, na co jsem reagovala.