25.4. Krakov, Kalwaria Zebrzydowska, Ojców
Poslední den v Krakově a hned trochu zklamání. Muzeum Colegium Maius je jenom na objednání (v Polsku dost obvyklé), naštěstí je přístupná vzdělávací sekce, která je příjemně ošahávací. Na rozdíl od Čech jsou popisky v polštině i angličtině. I když se naše polština zlepšuje, něco stále musíme ověřovat přes angličtinu.

Cricotéka je v budově Cricot2, kde kdysi hrával Tadeusz Kantor, slavný polský divadelní režisér. Muzeum nic moc, v podzemí výstava obrazů inspirovaná Kantorovými představeními. Studijní část asi bude zajímavá, ale to není nic pro nás. (Dvířka: pro mě jo! třeba bych konečně pochopila Kantorův termín říční brod, kterým mě trápili na škole.Ale na ponoření se do archivu nebyl čas, tak.)

Cestou zpět si dáme v kavárně kafe (donesou mi ho rovnou s mlékem), koláč a čaj — ujde to, ale nic extra.

Na náměstí zkusíme, jestli je otevřená věž radnice a za 7 PLN jdeme nahoru. Nahoře jsou tři zasklená okna a spor(n)ý výhled. Za těch pár fotek to skoro nestálo.

Nakonec vyzvedneme zavazadla v Decu a jedeme na jih, našim cílem je Kalwaria Zebrzydowska, unikátní poutní místo. Nejprve se necháme zlákat falešnou odbočkou, nakonec zjistíme, že byla na szlak — skanzen. Zpátky ve vesnici odbočíme správně a dojedeme až k cisterciáckému (Poláci jim říkají Bernardyni) kostelu/klášteru. V místním „kiosku" kupujeme mapu pouti, pohled a samolepky s andělíčky — úžasný křesťanský kýč. Ze dvou možností nakonec volíme Mariánskou pouť. Prakticky je podobná Křížové cestě, pouze jde obráceně a má některé objekty po cestě jiné. Ve výsledku je to stejně jedno, trasu jdeme skoro celou a vidíme téměř vše. Navíc po chvíli cesty potkáváme mnichy, kteří evidentně jdou Křížovou cestu (už jsou téměř u konce). Vepředu a vzadu poskakuje jeden mnich s foťákem, před procesím nese jeden mnich kříž (máme „štěstí", už s ním i třikrát upadl). Vzadu nese jeden mnich tlampač, který předříkává mantru. Dále pokračujeme v klidu sami naprosto nerušeni světem. Příjemně znavení poutí se přesouváme do dalšího nocoviště, městečka Ojców v národním parku Ojców.

Máme sílu už jenom se najíst v místní restauraci Pod netopýrem (netopýr tam není zavěšený, název je podle jeskyně) a jít spát. Ojców je takový domácký, hodně připomíná česká podhorská městečka, architekturu má téměř alpskou. V první ubytovně měli plno, protože čekali zájezd dětí, jiné děti si před hospodou chystali táborák. Na pozadí pískovcové skály a les a malebné (i místy rozpadlé) chaloupky. 60 PLN za nocleh je přiměřená cena. (Dvířka: a ten pocit, že je člověk na škole v přírodě se ani zaplatit penězi nedá)

26.4. Ojców, Ogrodzieniec, Częstochowa
Snídáme u muzea a pošty a pak jdeme na zříceninu hradu Ojców a pokračujeme ke Kapli na vodě, která vznikla z bývalých lázní, když car Mikuláš II zakázal stavby církevních objektů na území panství. Dále si dáme krátký turistický výlet k jeskyni Lokietka a prohlídku s bandou polských školáků. Z polských legend moc nemáme, naštěstí není prohlídka moc dlouhá.

Jedeme dále na zříceninu hradu Pieskowa skała, který je opravdu malebný i s opodál stojícím skalním útvarem Herkulův kyj. Na fotky zapomenu přepnout manuální režim (z jeskyně), takže výsledek velká 0, ale to zjistím až později.

Pokračujeme na zříceninu hradu Ogrodzieniec, která vypadá pohádkově, okolní vesnice naopak dost typicky polsky, tedy strašně. Chvíli se proplétáme umělým hradním labyrintem, ale dostatečně uspokojeni a uondání cajdáním pokračujeme do Częstochowé, pátého nejznámějšího poutního místa na světě (Lurdy, Varánasí, Mekka, Řím).

Ve skutečnosti je to divný klášterní komplex ohraničený parkem, ohraničeným starým městem, které je ohraničené průmyslovým předměstím. V klášteře bezcílně korzují jeptišky, kněží, turisti a poutníci, i během mše se prodírají až k Černé madoně, cíli zdejší pouti, obrazu neznámého původu i stáří, který působí značně byzantsky.

Ale možná je ten obraz pouze kopie, ostatně ty jsou v klášteře minimálně dvě. Zklamaní klášterem si dáme rychlou pizzu a pokračujeme dále do nocoviště.

Původně plánovaný Jędrzejów je ošklivý, tak pokračujeme až do Sandomierze. Ubytování podle průvodce, troják za 100 PLN, hnusná temná díra, ale na přespání stačí. Ani nevybalujeme, bereme jídlo a jdeme na náměstí večeřet. Radnice je krásně osvětlená, občas přeběhne okolo nás pes, idylka.

27.4. Sandomierz, Zamość, Lublin, 650 km
Ráno je na náměstí o pět turistů víc a dva psy méně, jinak se nic moc nezměnilo. Snídáme v příjemné cukrárně dobré koláče, kávu a čaj za příjemné ceny. Ve zdejší katedrále „obdivujeme" martyriologium romanum, kde na dvanácti velkých obrazech je vyobrazeno mučení v 365 podobách. Legenda praví, že si máte najít měsíc a den a zjistíte, jak umřete. Přesto mám pocit, že dekapitace nebo čtvrcení koňmi nepatří momentálně k nejčastějším způsobům smrti.

Dále zámek (muzeum), kostel s románským obloukem (obloučkem), centrum města a podzemní chodby, čili propojená síť místních sklepů různého stáří.. Podzemí byla málem příčinou sesuvu starého města do Wisły, Sklepy se totiž ve 20. století začaly sesouvat. Vycházíme opět na náměstí, které už začíná žít.

Ač neradi, nakonec město opouštíme a míříme ke „klenotu", Zamośći. Zdejší staré město nás ovšem zklame, za vidění stojí opravdu jenom zlomek, synagoga 33 let po obnově fresek vypadá, že je před spadnutím. Nakonec si nedáme ani łody a jedeme dál. Původně přes Lublin a Radom do Wrocławi.

V Lublinu nás odchytí místní homosexuál, který umí slušně česky (taky slovensky a maďarsky). Začne nás provádět městem rád, že může mluvit česky a evidentně ještě radši, že mě vidí. Nakonec ho nějak setřeseme a jdeme si dát malé občerstvení. Poplašeni jeho historkami o krádežích, rozbitých sklech aut apod. jdeme k autu, které je naštěstí v pořádku.

A pak už jenom cesta nocí. Zastavujeme kousek před Oleśnicí v moterestu asi 50 km od Wrocławi. Ubytování pěkné za 120 PLN i se snídaní.
(Ještě jsem zapomněl zaznamenat kostel s věží, která vypadala jako odšťavňovač citronů od Phillippe Starcka, který dělal pro Alessiho (nebo vetřelec). Bylo to někde po cestě od Częstochowé do Sandomierzy.)