Pro další kurz je třeba počítat, že kurs je 7,60 kč za jeden zlotý (PLN), benzin 95 oktanů stál 4,22 až 4,35 PLN za litr.

22.4. — Nysa, Opole, Krakov
Nysa — barokní katedrála mezi milionem paneláků. Mezi moderní zástavbou nesměle vykukují původní obyvatelé (tedy budovy). Věž zvonice je neuvěřitelně kuriózní, je násilně ukončena a v jednom jejím rohu se nesměle krčí malá věžička, důsledek nedokončení původních plánů. Ani se moc nerozhlížíme a jedeme pryč.

Centrum Opole je jiná káva. Krásně obnovený rynek s předimenzovanou radnicí uprostřed. Podaří se nám natrefit na jednu z doporučovaných restaurací (Restaurace Zagłoba) a nejsme zklamaní. Houbovou polévku nám donesou v kotlíku, pod kterým je zapálená svíčka, z něj si ji naléváme do talíře. Má výbornou krémovou chuť. Akorát druhé jídlo jsme si mohli dát každý jiné nebo stačilo jedno napůl. Pirohy s masovou náplní byly dost syté... a mastné.

V Krakově nejprve pátráme po ubytování. Hostely vycházejí tak 100-160 PLN za dvojlůžák (takových 35-55 PLN za lůžko ve společné místnosti), levné jsou buď strašné nebo obsazené. Nakonec zakotvíme v hostelu Deco, který není levný (150 PLN), ale je v secesním domě a je relativně citlivě a nově rekonstruován. Krátká vycházka směr rynek a Wawel, dát si jedno na noc a spát.

23.4. Krakov
Krakov je krásné město, akorát nemá tolik peněz, protože domy jsou šedivé a neopravené.
Dodatečná poznámka: oproti tomu, co ještě uvidíme, je Krakov pěkný a opravený a dokonce čistý.

V pondělí je Wawel zdarma. Takže jdeme. (Wawel je krakovský hrad, sídlo králů, který nebyl zbourán a přežil relativně dobře i válku.) Tedy je zdarma kromě katedrály a privátních královských komnat, ty jsou zdarma zavřené. Ve skutečnosti to, co je zdarma je zavřené, opravuje se, nebo to má neskutečně zkrácenou otevírací dobu. Platíme vstup do katedrály, kde je přesně daný směr prohlídky — nejprve na věž, potom do krypty. Katedrála je spletenec stylů, snad všech od gotiky po modernu, ale kupodivu to vše jde k sobě. Po obědě na Rynku Głowném (kebab, ve kterém je i kyselá okurka — okurek pro Čechy) vyrážíme do Kazimierze, bývalé židovské čtvrti. Až do konce 20. století nikoho moc nezajímala a nevesele chátrala. Pak ale natočil Spielberg Schnidlerův seznam a bylo. Film se tady sice netočil, ale čtvrť začala zajímat turisty a pomalu vstávala z popela a odpadků. Při obnově starého židovského hřbitova (dodatečná poznámka — obnova byla už po válce, ne koncem 20. století) byly objeveny staré renesanční náhrobky (netypicky hranaté), které Židé zřejmě zasypali už někdy v 18. století z obavy před pogromem. Nový hřbitov (tedy „nový") je také obnovený po 2. sv.v. a je němým svědkem zaniklé židovské populace Krakova. Dnešních 100-150 židů je spíše kuriozita. Kupodivu charakteru čtvrti hodně napomáhají ošuntělé domy. Po jejich opravení bude původní obyvatele připomínat pár synagog a občas nějaký nápis.

Zpátky jdeme přes kostel Paulinów „Skalka" postavený na skále nad řekou. Pod ním vyvěrá sirný pramen („zaručeně léčivý") a tvoří nevzhledné žabincové jezírko se sochou uprostřed.

Pokračujeme po nábřeží a nakonec k Barkabanu, součásti středověkého opevnění. Pak se ovšem necháme zlákat nákupním centrem a vracíme se za tmy.

(Zapomněl jsem na OC Židovské hřbitovy, které podobně jako pražská Flora kouká na nový židovský hřbitov.)

24.4. Wieliczka a Oświęcim
Ráno návštěva galerie Muzeum Czartoryskich, kde je da Vinciho Dáma s hranostajem a Rembrandtova Krajina s milosrdným samaritánem. Sbírka poměrně pěkná, ale jenom pár věcí stojí za větší pozornost.
(Polský zvyk otevírat všechny památky v 10 a zavírat je v 16 (ale i 15 nebo 15.30) nás nepřestane fascinovat.)

Dále se moc nezdržujeme a vyrážíme do Wieliczky, bývalého solného dolu, dnes turistického a léčebného místa. Vstupné 45 PLN nás sice překvapí (prohlídka v angličtině nebo němčině skoro za dvojnásobek), ale dvouhodinová prohlídka za to nakonec stojí. Zejména podzemní kaple vytesaná třemi samouky je impozantní. Ze soli je vše včetně biblických výjevů i dlaždice na podlaze, jejich ornament byl vyryt přímo do podlahy. Nakonec kupujeme náramek ze soli a jedeme dál, čeká nás výživnější štace.

Oświęcim je normální průmyslové město. Akorát, že na jeho okraji stály hned dva vyhlazovací tábory. Zachovalejší Auschwitz I je relativně malý, ale i tak svou zrůdností překvapí. Postupné ukázky transportu, třídění a života vrcholí v kolekci (malého) zlomku předmětů zdejších obětí, zejména ostříhané vlasy jsou působivé. Na závěr je ukázka jedné zachovalé plynové komory.

Návštěvu kazí nevkus turistů, kteří porušují zákaz fotografování uvnitř budov (čistě pietní záležitost) a s hýkavým nadšením se fotí před popravčími komorami nebo před temnicemi, které měli nechutných 90x90 cm.

(Jelikož jsme byli v Oświęcimi pozdě, málem nás zamkli v česko-slovenské expozici. Každý stát, jehož oběti v Oświęcimi zahynuli, tam má vlastní expozici.
Když jsem se bavil, jestli Oświęcim jako téma patří do rubriky cestování, dostal jsem očekávanou zápornou odpověď. Přitom si myslím, že toto místo sice nevzbuzuje příliš libé pocity, ale je skoro povinností jej navštívit, pokud máte tu možnost.)

Potom zpátky do Krakova, večeře v Chaczapuri (tentokrát pomalá obsluha, ale opět dobré a relativně levné a bylo toho hodně). Zítra další muzea a už definitivně opustíme Krakov, možná se vrátíme ve čtvrtek do divadla.