Polsko, to je hlavně pivo, tedy piwo, potom pivo grzane, tedy piwo se sokem. A to se sokem malinovým (malinowym), zázvorovým (imbirowym), borůvkovým (jagodowym), jahodovým (truskawkowym) nebo kávovým (kawowym).

Polsko, to jsou také nekonečné roviny plné vesniček, které přecházejí jedna v druhou, s cestami, které pamatují ještě císaře pána, na kterých se jezdí tak asi 100 km/h bez ohledu na místo.

Polsko je země decimovaná střídavě všemi možnými mocnostmi, Němci, Rusy, nacisty, komunisty a momentálně šílenými bratry Kacyńskými.

Polština je jazyk, kde se některé hlásky zapisují dvěma písmeny (sz, cz, tedy š a č), některé dvojhlásky se zapisují jedním písmenem (ą nebo ę, tedy ou a en) a některé pro nás typické hlásky se naprosto jinak čtou (ó jako u). (Pán, co tohle spáchal, byl na jednom vývěsním štítu v Lublinu, ale jeho jméno si nepamatuji.)

Polština je jazyk, kde láska nebeská znamená modrá tyč a jahoda je borůvka.

Ale až na pár detailů je Polsko zajímavá země a až přepíšu své zápisky a upravím fotky, hodím je sem, třeba to někoho bude zajímat.