"It's a bad news," povzdechl si sir Tom, když mu sdělili, že jeho hru Rock'n'Roll v Národním divadle bude mít přes tři hodiny. A k tomu ještě jedna dlouhá přestávka. Vystoupení předkapely (Plastic People) radši s britskou zdvořilostí nehodnotil.

Až do poločasu jsem se snažil pochytit, jakou slovní ekvilibristiku se snaží herci zabít. A že se jim to docela dařilo. Miluši Šplechtové byste nevěřili, že ji bolí břicho, natož že má rakovinu. Alois Švehlík taky zrovna neexceluje, ale i jemu se ve druhé polovině hrálo lépe. David Prachař podává poměrně přesvědčivý výkon, ale opět platí pravda o druhé půlce.

Když jsem viděl tu divadelní smetánku na první premiéře, pomyslel jsem si, co se asi honí hlavou bývalým agentům, na které hra poměrně často naráží (a že jich v hledišti pár bylo). Bylo jim aspoň stydno nebo měli stále dojem, že nic nedělali (varianta: dělali dobrou věc)?

Na rozdíl od příkrých recenzentů si myslím, že hra je dobrá. Možná proto, že mám rád intelektuálně náročné texty a Stoppardovy chytré dialogy mi sedly. Myslím si, že hra je tak dobrá, že ji neporuší ani průměrné herecké výkony.

Have you ever heard Vera Lynn?

Když tak o tom uvažuju, vlastně mě převládající pocit nepřijetí hry a inscenace nepřekvapuje. V podstatě se daly čekat jen dvě reakce: odsuzující, vyčítající autorovi, že hra je moc pro zápaďáky a že vlastně českému disentu a normalizaci nemůže rozumět. Anebo reakce naprosto obdivná a trochu sebemrskačská. Totiž že dramatici národa vyznavačů tlustých čar nejsou prostě s to vypořádat se s minulostí, tak to za ně musí udělat vzdělaný Angličan (byť s českými kořeny). Nikdo tu hru vlastně nehodnotí střízlivě, ale vždy jen z jedné z této pozic. Ale já si taky myslím, že je výborná a ostatně míří na Broadway.