Kemal Atatürk

Pokud se řekne Turecko, musí se říct i Atatürk (wiki), tvůrce moderního tureckého státu. Atatürk je pro místní člověk, který nemá žádnou chybu. Co člověk, je to bůh. Svým způsobem je to pochopitelné. Atatürk vybudoval tureckou národní identitu, zavedl odvozenou variantu latinky místo arabského písma z osmanských dob, pojmenoval Turky, přesunul hlavní město z Istanbulu do Ankary, aby se rozvinul i východ země a mnoho dalšího. Navíc odmítl mít děti, aby nikdo z jeho rodiny nemohl být jeho následníkem. Divte se pak Turkům, že na Atatürkově životě neumí najít žádnou chybu (nápověda: Kurdové, arménští křesťané).

Rakı je něco jako řecké Ouzo

Jsou věci, o kterých se nevtipkuje. Třeba, že baklava je řecký dezert nebo gyros řecký sendvič. Řekové a Turci mají velkou část historie společnou, mají hodně společné kultury, jídla, nápojů… Mají spoustu podobných věcí, ale jak všichni návštěvníci Turecka vědí, originál pochází z Turecka!

Měna

Od ledna 2006 provedlo Turecko měnovou reformu, tedy škrtlo zbytečných šest nul. Nová turecká lira (YTL) je asi 15 korun, tedy jedno euro je přibližně 2 YTL. Přesto se stále můžete setkat s počítáním v milionech. Pokud vám prodavač řekne, že něco bude stát šest milionů (altı milyon) není to nic jiného, že šest nových lir.

Jazyk a abeceda

Pro návštěvu Turecka je dobré pořídit kromě průvodce taky slovníček nebo konverzaci. Jedna konverzace je přeložená z holandštiny, ale moc kvalitní není. Česko-turecký slovník dosud neexistuje, takže nejlepší asi zůstane pořídit anglicko-turecký slovník a k tomu nějakou z konverzací.

Turečtina používá variantu latinky, přidává několik nových znaků. Pro Čecha není po chvíli výslovnost velký problém.

Cc – čte se jako „dž“

Çç – čte se jako české „č“

Öö – čte se jako německé „ö“, tedy „e“ se sevřenými rty

Şş – čte se jako české „š“

İi – čte se jako normální „i“; v turečtině se i velké „i“ píše s tečkou!

Iı – neutrální samohláska, podobně jako anglický neurčitý člen „a“

Ğğ – nevyslovuje se, prodlužuje předchozí hlásku (občas je to pro Čecha nepochopitelné, ale vše se dá vyslovit)

Üü – podobně jako německé „ü“, tedy „u“ se zakulacenými rty („das Büro“)

Jj – čte se jako české „ž“

Yy – čte se jako české „j“

â – k předcházející souhlásce dodá neznatelné „j“, změkčí ji; s tímto znakem se setkáte málokdy

Číslice

1 – bır

2 – iki

3 – üç

4 – dört

5 – beş

6 – altı

7 – yedı

8 – sekiz

9 – dokuz

10 – on

20 – yirmi

30 – otuz

40 – kırk

50 – ellı

60 – altmış

70 – yetmış

80 – seksen

90 – doksan

100 – yüz

1000 – bin

2000 – iki bin

1 000 000 — milyon

Lonely Planet a průvodci obecně

Pokud chcete průvodce na cesty, pořiďte si Lonely Planet . Ještě slušné je i české vydání Rough Guide a jako vhodný doplněk je dobré zakoupit průvodce od Dorling Kinglesy .

Jediné, co je vhodné oproti LP ověřovat, je ubytování a stravování. Ubytování většinou seženete bez problémů v podobné cenové kategorii i jiné, hlavně v Istanbulu. Se stravováním je to horší. V Istanbulu podstatě nemá cenu chodit ani do podniků, které jsou označené jako „levné“, protože i když jsou relativně levné, je to spíše vějička ne turisty. Je dobré spoléhat se na svůj úsudek, viz Hygiena.

Toalety (tedy záchody, WC)

V průměrných a lepších restauracích samozřejmost, v nejlevnější často záchody nejsou. Naopak toalety jsou téměř u každé mešity a jsou zdarma (možná jsou někde placené, ale na takové se nám nepodařilo natrefit).

V hotelích a hostelech jsou toalety i evropského střihu (někdy i s bidetovou hadičkou), jinde většinou turecké. Papír se většinou hází do kýblu vedle záchodu, ale není to pravidlo, někdy se hází i do záchodu.

Hygiena

Sultánova pomsta je terminus technicus pro zažívací problémy spojené s konzumací nevhodného jídla. Přitom záleží na roční době, kdy se do Turecka vydáte, a na kvalitě jídla, kterou často odhadnete. V zimě se vám například téměř nestane, že natrefíte na problémové jídlo, protože teploty to téměř vylučují.

Při výběru restaurace je dobré se orientovat podle místních, ne podle turistů. Pokud do nějaké restaurace nebo jídelny chodí turecká střední vrstva, bude jídlo téměř určitě bez problémů. Přesto se vyhýbejte jídlům, které před nebo po zpracování tráví svůj život vystavena slunečním paprskům – často tam tráví podstatnou část života před strávením, což umožňuje vylíhnutí různých potvůrek.

V přístavu je často bezpečnější dát si rybí sendvič než jít do restaurace (o ceně snad nikdo nepochybuje). Zatímco rybí sendvič je často vyrobený z čerstvě vytažené ryby, v restauraci nikdy netušíte, jak dlouho na vás ryba na ledu čeká. Odborníci doporučují prohlédnout žábry, já doporučuji sendvič.

Jídlo

Mňam. Přestože existují lidé, kteří nemají rádi jižní kuchyně, já jim moc nerozumím. Spousta salátu, jehněčí, kuřecí, pide, börekçı a jiných pochutin, to je správná výživa.

Den je dobré zahájit v kavárně dobrým bürkem, což je listové těsto proložené masem, špenátem, sýrem nebo něčím sladkým. Bürek je zásadně čerstvý, takže neváhejte. K tomu samozřejmě čaj (tedy çay).

K obědu si můžete dát jako předkrm meze (zeleninové předkrmy), polévku (çorba ), dále kebap (tedy řecký gyros), köfteci (grilované karbanátky), pide (turecká varianta pizzy) nebo něco jiného.

A samozřejmě všude čaj. Nejlevnější seženete za půl liry (třeba na lodi cestou přes Bospor), v restauraci kolem jedné liry, nejdražší čaj bývá za tři liry. Když to někdo chce platit…

Istanbul

Istanbul se dělí na dvě části – evropskou a asijskou, to je běžná informace. Co je poměrně nečekané je, že dojem z obou částí je spíše opačný. Evropská část skrývá historické jádro, žije zde spousta ortodoxních muslimů, takže častěji potkáte ženy zahalené šátky.

Naopak v asijské části se poměrně bouřlivě staví, takže působí moderněji. Proto se tam stěhují bohatší Turci. Například v jednom „paneláku“ v Kadıköy bydlí celý fotbalový tým Fenerbahçe. Což na druhou stranu znamená, že nájmy v této části města jsou až 2500 lir za měsíc.

Platy

Podle našeho tureckého zdroje je minimální mzda 400-450 lir. Ze solidárnosti s méně rozvinutými oblastmi, než je třeba Istanbul, ovšem Turci u dražších věcí platí daň z luxusu.

Ceny

Běžné zboží je levnější v asijské části, podobně jídlo, ale kdo by tam chtěl žít a pobývat? Ceny v Sultanahmedu jsou 2x až 3x vyšší, ale je tu větší zábava.

Pokud chcete něco koupit na Velkém bazaru, zkuste se nejprve podívat v samoobsluze, jestli to nemají tam, protože to bývá poměrně neuvěřitelně levnější.

Hamam

Návštěva hamamı sice není nijak levnou záležitostí (24–36 lir, s masáží více), ale rozhodně stojí za to.V základní ceně je pouze koupel a možnost se vyhřát na kameni, za příplatek (rozhodně doporučujeme) je ještě vydrhnutí od obsluhy. V mužské části lázní je obsluhou vždy Turek s knírkem, v dámské Turkyně nebo i Turek.

Doprava

Doprava se rozvíjí opravdu neuvěřitelným tempem (jak se říká raketovým), takže rok staré mapy můžete hodit do kanálu. Běžná doprava (metro, tramvaj, loď) stojí 1,3 liry za jízdu (libovolně dlouhou).

V Instanbulu jezdí tři linky metra, několik linek tramvají, jedna podzemní lanovka a lodní trajekty.

Co stojí v Istanbulu za vidění

Aya Sofia (Hagia Sofia, Sancta Sophia)

Křesťanský chrám, přestavěný na mešitu, kterou Atatürk prohlásil kulturním dědictvím. Díky tomu se mohly sundat nátěry překrývající fresky a mozaiky. Bohužel zůstaly nevkusné arabské kaligrafie z 19. století, které působí dost rušivě (když jsou to kola 4 metry v průměru).

Aya Sofia je krásná ukázka architektury, kterou žádný pozdější islámský architekt nebyl s to napodobit ani se jí přiblížit. Z venku působí Aya Sofia „nenápadně“ ve srovnání s ostatními, ale uvnitř je neuvěřitelně působivá.

Modrá mešita (Sultan Ahmet Camii)

Zrovna jedna z ukázek, kdy snaha se přiblížit kvalitě Aya Sofia skončila neúspěšně. Stavitel Mehmet Ağa (žák slavného Sinana) sice vybudovat mohutnou kupoli, ale čtyři sloupy, které ji podpírají, jsou uvnitř hodně zřetelné a působí masivně. Na druhou stranu vydržela celou dobu, což se o kupoli Aya Sofie říct nedá.

Modrá mešita má šest minaretů, což ve své době měla pouze mešita v Mekce.

Vodní nádrž baziliky (Cisterna Yerebatan)

Největší byzantská cisterna v Istanbulu vybudovaná již v roce 532, která kdysi dokázala pojmout 80 000 m2 vody! Na první „pohled“ zaujme, že voda je čistá a nesmrdí, i když v ní plavou ryby. Na druhý pohled si všimnete, jakou práci si dali řemeslníci se stavbou, která byla čistě účelová – zdobené sloupy, na dvou dokonce hlavy medúz.

Topkapı

Sultánův palác je místo, na které si můžete vyhradit téměř celý den. Lepší by bylo si prohlídku rozdělit na dva půldny, protože po čase docela klesá pozornost – jako vždy. Výhoda návštěvy paláce v zimě je, že nebudete stát frontu na lístky do paláce ani do haremu, což je v létě pravidlo.

Na základní vstupné jsou přístupné zahrady, pavilony (přijímací, knihovna, arménský aj.) a sbírky – zbraně, nádobí, šperky a ostatky. Ve zvláštní místnosti mají prorokovy ostatky (vlas, chlup, zub a stopu v hlíně – ve skutečnosti je vidět pouze stopa). Ty jsou uloženy ve skleněné vitríně, kolem které se chodí proti směru hodinových ručiček! K tomu předčítá imám vybrané kapitoly z koránu.

harem

Harem znamená soukromí, jsou to tedy soukromé místnosti sultana a jeho služebnictva. Na první pohled zaujme, že prostory jsou poměrně stísněné a vybavení skromné. Ani sultanovo lože nebyl žádný velký luxus.

Západní čtvrti

Západní čtvrti jsou ideální místo, kde vychutnáte reálný život Istanbulu. Domy jsou většinou polorozbořené, špinavé, prádlo se věší na šňůře, která je natažená přes ulici, jídlo se do vyšších pater posílá v košíku. Prostě Turecko.

Západní čtvrti také ukrývají několik pokladů, které stojí za vidění.

Kariye Müzesi (Kostel Chora)

Původně klášter Chora nebo kostel sv. Spasitele před hradbami, později přestavěný na mešitu. Původně vybudovaný v roce 413 byl vyzdobený četnými freskami a mozaikami, které byly nejprve překryty malbou a po zrušení církevního statutu byly obnoveny (1948).

Zřejmě nejlepší muzeum v Istanbulu, ve kterém budete koukat s otevřenou pusou, což před těmi staletími dokázali.

Kostel sv. Štěpána Bulharského (litinový kostel)

Kostel navrhnu osmanský architekt Housep Aznavour pro bulharskou pravoslavnou menšinu v Turecku. Kostel byl odlit ve Vídni a po Dunaji a přes Černé moře byl na 100 člunech dopravován do Istanbulu. Sestaven byl v roce 1871.

Z dálky na první pohled budete mít dojem, že jde o normální kostel, ale když přijdete blíž, uvidíte lehce odprýskající se barvu a lehce zarezlé železo. Kdo neviděl, zřejmě opravdu neuvěří.

Velká škola

Původně řecké lyceum se nyní opravuje, ale je svou architekturou natolik netypické, že stojí za vidění. Vzhledem je to něco mezi viktoriánskou školou a jinou verzí školy v Bradavicích z Harryho Pottera.

Beşiktaş a Ortaköy

Podle průvodce je zde zajímavý pouze kýčovitý palác Dolmabahçe (Dolmabahçe Sarayı), místo pobytu sultánů od 17. století. V tomto paláci zemřel Atatürk, proto jsou všechny hodiny zastavené na stejném čase (9.05).

Üsküdar

Severněji položená asijská část Istanbulu. Poté, co jsme přes hodinu hledali vhodnou restauraci a prošli kolem hřbitova jsme se rozhodli najít jednu z “nejvelkolepějších Sinánových mešit” mešitu Atik Valide Camii. Po dvouhodiném bloudění jsme správně našli Tabaklar Camii Sokak, ale její vzhled nás natolik neuspokojil, že jsme šli rovnou pryč.

Kadiköy

Jižnější asijská část Istanbulu, sídlo klubu Fenerbahçe. Kromě toho, že tu mají náměstí, kde se lidé scházejí „u býka“, tedy u sochy býka, tady moc zajímavostí není.

Díky, přišlo to jako na zavolanou. Už jsem si říkal, zda se ti bude někdy chtít do obšírnějšího popisu. Jedu tam za týden. Na dva dny. Kdyby tě ještě napadlo pár tipů či praktických rad, uvítám.

K büreku samozrejme ayran.

Ayran nejlépe ke všemu, neboť výrazně napomáhá uchránit se od možných zažívacích problémů. Výborný je i domácí, což některé restaurace dělají. Není třeba bát se ani mušlí, co jsou naplněné rýží a bylinkama prodávají v přístavu. Kus za liru. Skvělý je také inskander, kebap s rajčatovou omáčkou, chlebem a jogurtem. A samozřejmě sladkosti (nejen baklava), ale to by bylo na dlouho. Dobrý trh s jídlem (ovoce, ryby. oříšky, olivy) je u Eminönü.

Bronco riding

Kde je nejlépe směnit eura na liry? Dá se někde platit v euro?

Yy – čte se jako české „j“, tedy yetmış [jetmıš], çay [čaj] nebo ayran [ajran]

svedek: po zkušenosti z Egypta a Hong Kongu už vybírám v bankomatu přímo na místě. Kurz je lehce vyšší, v opačném případě ale musíš nejprve tady směnit eura nebo dolary a na místě hledat směnárnu. Podle mého se to nevyplatí
kulida: dík, dopisoval jsem na poslední chvíli a překlepl jsem se

Tak to oprav :)
jinak mam jeste par vyhrad, tvrdis sice, ze pises o Turecku, ale byli jste jen v Istanbulu, coz je jako bys navstivil treba Karlovy Vary a chtel z toho vyvodit vedomosti o Ostrave.
>Papír se většinou hází do kýblu vedle záchodu, ale není to pravidlo, někdy se hází i do záchodu.
Neni to pravidlo, dokonce to ani neni vetsinou. Kdo vam tohle rekl? Vetsinou se naopak hazi papir do zachoda, kybl ktery na zachodech byva, slouzi k napusteni vody, kterou se pak zachod zaliva. Kdyz jsme byli na navsteve v turecke rodine, tak jsme si s touhle poverou o papiru do kyble uzili skutecne trapnou chvili, kdy jsme se snazili vysvetlit, proc jsme papir nehodili normlane do zachodu.
>Nejlevnější seženete za půl libry
Nejlevnejsi caj je zadarmo a to temer ve vsech beznych restauracich k jidlu. Ovsem to plati zejmena mimo Istanbul. Caj byva zdarma. Pouze kdyz jde clovek do podniku, kde vari jen caj, tak se bezne plati.

jo a v oddile jidlo zamenujes libry a liry :))

že turecké \"ö\" se čte se jako německé, ne jako „ü“.

mČ: díky, vzniklo kopírováním. snad už je to všechno...