V deset jsou obchody beznadějně zavřené s výjimkou nemnoha kobercářů a restaurací.

Zapůjčená mapa se ukazuje stejně užitečná jako ta sebraná na letišti — od roku 2002 se toho dost změnilo. Dokonce se dost změnilo oproti průvodci Lonely Planet 2005. Zrovna, když Dvířka četla o nevhodnosti smrkání (hlavně v restauracích), za námi někdo pěkně zatáhl sopel až z paty. V konzervativních částech se objímají a líbají i mladé místní páry, natož cizinci, šátkem si chrání vlasy odhadem polovina žen. Turecko do EU? Raději než Srbsko nebo Černá hora.

Učit se turecky? Možná nějaký ten pozdrav a číslovky, místní už plně "jedou" v angličtině, takže ani nedostanete šanci říct turecky töşek kürler. Něco jako pozdravit letušky Malevu maďarsky, taky to v té angličtině z druhé strany zanikne.

Malev a budapešťské letiště nám připravili perné chvilky, když letadlo přistálo se zpožděním, a my se museli přesouvat k bráně 17. Ale mezitím rentgenová kontrola, nedisciplinovaní cestující a pomalí a neorganizovaní maďaři. Završeno téměř filmovým doběhem těsně před zavřením gateu.

První dojem? Nečekaně civilizované a spořadané město s několika málo dark sides. Tedy oproti Egyptu, samozřejmě. Druhý dojem — vysoké ceny — opět oproti egyptu.