Druhý den ráno jsem pochopil, k čemu je klimatizace. Pršelo tak, že stačilo pět metrů z taxíku do budovy a byl jsem mokrý jak myš. Vzduch byl tak hustý, že se téměř dal krájet (100 % vlhkost je potvora) a k tomu horko. Každý den absolvujeme několik přechodů z horkého vlkého vzduchu venku do studených klimatizovaných kanceláří. Kupodivu s tím nemám problém, akorát Holger (alias Lord Helmet) občas kýchá z chemikálií, kterými jsou látky napuštěné.

Zajímavé, že téměř celá nová generace hongkongských číňanů má americká křestní jména. Tim, Clara, Eric. Takže když narazíme na Minga, je to pro mě docela příjemné překvapení. Je to vlastně docela logické, že rodiče chtěli dětem zajistit lepší budoucnost, aby cizinci dokázali mezi armádou číňanů rozlišovat, dali dětem západní jména. Nejvíc cute jméno bylo Sugar, druhé pak Tequila. Samozřejmě dívčí jméno :) 

Pokud jdete v Hong-Kongu do restaurace, musíte počítat s tím, že ke konečné ceně si naúčtují 10 % přirážku za servis, tedy vodu, čaj, ubrousky aj. Kromě toho je slušnost přihodit ještě dalších 10 % navrch, takže ceny na jídelních lístcích jsou značně orientační. Ale pokud budete chodit do místních restaurací, ceny moc vysoké nebudou, vás to trápit nebude.

Ne tak my. Když jsem šel s holkama, navrhly, že půjdeme zase do Hard Rock Café "protože to bylo dobré a nebylo to tak drahé". No co, při placení už to tak veselé nebylo.

"Sorry, we don't accept this money," podává nám číšník zpět "pětisetdolarovku", na které je nějaký peruánec. Koukáme na ni a nevíme, co se stalo. "Do you get it somewhere in Hong Kong?" "We don't know, our boss give us this money." Zřejmě při placení v taxíku, kde není dobré světlo, dostal Holger špatnou bankovku. Na jedné straně peruánec, na druhé horolezec. Když se koukám na net, nové peruánské soles zas tak bezcenné nebudou, zřejmě jsme měli nějaké ještě před měnovou reformou, teď už to neověřím.
"Can you try this card?" podává mu Pidižvík neembosovanou kartu. Samozřejmě bez úspěchu. Zkoušíme druhou kartu se stejným výsledkem (ale na některých místech je to vzalo). Nakonec platí Máňa kreditkou.

V Hong Kongu je poměrně snadné se splést v penězích. Souběžně platí asi šest emisí peněz, takže v obchodě klidně můžete dostat dvě různé dvacetidolarovky. Snad jenom v mincích mají pořádek, mají příjemný zubatý tvar.

Návštěva HRC byla součástí našeho day off. Pátek jsme strávili typickou akcí — shopováním -, při kterém jsem nakoupil spoustu cute věcí a stačil se zamilovat do značky Muji.

V sobotu jsme jako správní turisti podnikli výlet lodí hongkongským zálivem kolem šesté nejvyšší budovy na světě (momentálně, už se v Hong Kongu staví vyšší). Doma jsem nakonec zjistil, že moje schopnost fotografovat neuvěřitelně atrofovala, fotkám chybí úplně šťáva. Potřeboval bych nějakou dobu "trénovat", takhle je to dost marné. Možná se mi podaří aspoň jednu fotku vybrat...

Já se dnes vrátil do "vlasti", zbytek výpravy pokračoval do Šanghaje, kde mohli samozřejmě zapomenout ty dvě slovíčka v cantonštině, kteoru se mluví v Hong Kongu, protože velká Čína mluví hlavně mandarínsky. Nebo, jak se podřekla Pidižvík, "nektarínsky". Ale možná jenom citovala Trpaslíka :)