Zatímco v Egyptě by chtěl mít každý doma klimatizaci, tady ji každý má. Mluvím o Hong-Kongu, hlavním městě oděvů, elektroniky a plastů. Tedy ani ne tak hlavním městě, jako spíš o výrobně. I když ani to už není úplně přesné. Zatímco dříve producenti využívaly zdejší levné pracovní síly, dnes už se výroba přesouvá na kontinent, do Malajsie a jinak. Ale manageři jsou často stále z Hong-Kongu...

První "noc" usínám o půlnoci místního času totálně přecpaný po bohaté večeři. Budím se ve čtyři, polehávám a čtu si. V sedm vyrážím do osmého patra, kde je venkovní bazén.

Na snídani se scházíme pouze se Máňou, Pidižvík a Holger dorazí až po snídani, kdy odjíždíme za Timem. Tim je producent více značek. Celý den, od deseti skoro do devíti s ním projednáváme výrobu vzorků na další sezonu.

Ve tři nás bere na oběd. Procházíme něčím, co si většina lidí představuje jako Hong-Kong. Nejprve se proplétáme garážemi a sklady, potom vyrazíme do uliček a ocitáme se u nákupního centra. Vyjedeme do prvního patra a přes spojovací chodbu jdeme do jiného centra a pak nadchodem na protější stranu ulice. Tim nás vede to echt čínské restaurace Sun Flower Seafood Restaurant, kde jedině název a nápisy na toaletách jsou také anglicky.

Výběr nechváme na Timovi. Obsluha nám postupně nosí saláty, jarní závitky, obalené chobotničky, kuře balené v bambusových listech, krevety, jiné krevety, rýži s masem a krevetami... A samozřejmě omáčky a čaj v konvici, do které nám obsluha neustále přilévá horkou vodu, takže čaje máme stále dostatek. Za celou hostinu platí Tim 302 hongkongských dolarů, což je asi 1000 korun. Nice, but China is cheaper.

Večer po práci nás taxík vyhodí opět před hotelem. Máme opět hlad po celém dni práce, takže míříme do "italské" restaurace Fat Angelo's. Zřejmě populární místo ke slavení narozenin, protože při naší návštěvě jsou narozeniny slaveny u dvou stolů, v jednom případě obsluha dokonce přizvukuje při Happy Birthday.

Holger vtipkuje s obsluhou, že taky máme narozeniny, ale obsluha moc nechápe. Když nám nakonec donesou účet na 850 dolarů, nechápeme zase my. "Já jsem kamarád starého Angela," povídá Holger. "Není to trochu moc?"
"It is ok, sir."
"A kdo je manager restaurace. Is it Mr. Angelo?"
"Exactly we have four managers. Today is executive manger Ms. Lisa."

Koukám na účet a částka téměř 300 dolarů za nápoje mi nepřijde úplně přiměřená. Zvlášť, když jsou dále jednotlivě vypsané. Reklamujeme účet a už se dostáváme na lepší cenu, i když s obědem se to stále srovnávat nedá.

Blíží se půlnoci, už mě vyhazují od netu. Zkusím jít spát a dohnat pásmovou nemoc (tedy jet lag), zítřek bude zřejmě kritický. Pomalu se odplížím do 25 patra do svého klimatizovaného pokoje. See ya.

300 dolacu za napoje, to asi nebyla tocena kofola...

Měla bych si konečně přečíst ten Vznešený dům od Clavella, celkem by mě zajímalo, jak ten Hong Kong vlastně vzniknul ;-)

čaj, JO čaj mi přivez, prosím, zelenej, dobrej, ať jsem po něm zdravá jako řípa.. pokud nebude stát jako ten účet v italské restauraci eh..

ibadovo oko: to je doby napad, resp. skvela kniha ...
zwire: koukam, ze honkonghke restauraterstvi je zalozene na znalostech ziskanych z ceskych filmu pro pametniky - tam se preci poprve objevil model dopoledne reditel, odpoledne cisnik a bracha to ma naopak ;-)

IO: dobrá četba do čajovny :)