Jsou večery, kdy si pamatujete skoro všechno slovo od slova. A pak večery, ze kterých máte výborný pocit, ale žádný konkrétní moment nevytáhnete. I těch pár, na které jsem myslel před spaním a nezapsal si je.

Snad jenom, že jsem zase (snad) o kousek moudřejší. A hlavně se v sobě a lidech okolo líp vyznám. Někdy stačí, aby někdo vyslovil jedno slovo a vám se v hlavě rozsvítí.

A taky, že pojmenovávání věcí, dojmů a poctiů je mojí druhou přirozeností, snažím si tím udělat pořádek v sobě. Neztratit se mezi lidmi, přežít. Co na tom, že mi rozumí jenom pár jedinců (nebudu Paroubek — jmenovat a kompromitovat).

A taky, že láhvi s vínem, pečlivě otevřené novým nožem s vývrtkou, jsme po chvíli nechtěně urazili hrdlo. A pití vína z láhve s uraženým hrdlem dostává další rozměr — cítíte ostří na rtech, stačil by kousek a poraníte se...