Po noci strávené jenom pod baldachýnem (zdravíme) ve společnosti osmi dalších lidí nás přestěhovali do samostatného pokoje ("for you and your wife"). Čekání na vyklizení a uklizení pokoje jsme nakonec nevydrželi ("take it easy," říkají pravidelně) a po continental (já) a bishbishi (ještěrka) breakfast a hodinovém čekání na pokoj jsme to nakonec nevydrželi a padli do moře.

Jů, jééé, támhle koukni. Kam se podíváš je ryba jako z Hledá se Nemo. A támhle je Nemo osobně. A Doreen. A nakonec Lion fish a spousta dalších. Po hodině potápění jsme byli nasycení, leč dnes jsme ještě foťák s sebou nebrali, ale zítra se podvodní pouzdro rozhodně užije i s velkou kartou...

Ráno při snídani jsme zjistili, že některá jídla jsou o pár liber dražší. Naše včerejší večeře za 30 liber stojí najednou 35. Vysvětlení může být dvojí — buď jsme dostali "nástupní" slevu nebo na apríla začíná sezona.

Ale není to jenom tohle, stále musíme být ve střehu. Stačí nevhodně přikývnout a už je před vámi něco, co jste si tak úplně neobjednali, ale nechtěně jste na to kývli. A vysvětlujte "your friends", že jste to tak nemysleli. Někdy to vysvětlit jde, jindy ne. Místní vědí moc dobře, že příležitost na vás vydělat už se nemusí opakovat.

"Taxi, chcete taxi? Deset liber každý. Deset liber, deset liber," ukazuje na nás taxikář.
"Tak to ne. Já tu byl a je to kousek. Deset minut chůze. Klidně můžeme jít. Deset liber za auto," říká nekompromisně Alf.
Taxikář dělá trochu scény, ale nakonec kývne, protože lepší takový kšeft (ze kterého má stejně neuvěřitelné rito, protože benzin stojí 0,9 libry a nafta asi 0,6 libry) než žádný.

Zítra další den lenošení v moři mezi koráli a pak sv. Kateřina. Take it easy, friends.