kocicka.net fanda zwíře old zwíře
zwíře

10.07.2007

Festival Posraným navrch

Je pravda, že na Rock For People jsem letos chtěl hlavně kvůli Killers a vlastně jsem tam jel jenom kvůli nim. Pak taky Levellers a Gogol Bordelo, proto nás hned na úvod zaskočila zpráva, že hoši dali přednost nějaké vyštěkané barové čubce, se kterou navíc zajamovali jednu písničku, před Českou republikou.

Návštěvě předcházela anabáze s ubytováním, protože přece jenom ani jednomu z nás prochladnutí příliš nesvědčí (týden staré nachlazení z Německa stačilo). Nakonec jsme s protekcí získali místo v Novém Adalbertinu, ze kterého se Dvířka odstěhovala teprve v sobotu — odtud ta protekce.

Přesun festivalu z Brodu do Hradce si pořadatelé pochvalují, já bych byl mnohem skeptičtější. Jediným ziskem je pro mě minimum bláta i v prudkých deštích, nevýhodami pak absolutní placka (přece jenom některé scény měli v Brodu přirozený amfiteátr), totální nepřipravenost pořadatelů (jeden autobus do centra po skončení hlavního programu je zločin) a města (před týdnem skončil divadelní festival a restaurace byly zaskočeny, že do města vyrazilo dopoledne tolik lidí). Jak říkám, výhod moc nenecházím.

Přemýšlím, co by mě pro příště přimělo nějaký festival navštívit. Pozitivní atmosféru, skvělé kapely a somráky si můžou strčit i do prdele. Možná pouze nejsem dost mladý a blbý, abych podobnou akci příště navštívil.

Ještě k těm Killers. Show to byla pěkná, i když rovina a nevhodně umístěné obrazovky to moc neukazovaly. Zpěvák měl občas intonační problémy a občas mi přišlo, že písničky jenom tak odsekává — ze zbytku kapely jsem měl mnohem příznivější dojem. Takže z mé strany Killers nezklamali ani nenadchli.

(Kulturní ozdravovna) 10. července 2007, 12:46, Komentáře (1)

1.07.2007

Kniha: Susanna Clarková - Jonathan Strange a pan Norrell

Recenze knihy o dvou anglických gentlemanech, která vzbudila velký rozruch. Stojí za koupi nebo je to pouze bublina?

(Kulturní ozdravovna) 1. července 2007, 17:07, Komentáře (9)

Kulturní hříchy

Nemám většinou potřebu se vyjadřovat k produkci magazínu mfd, ale tentokrát mi to nedá. 28.6.2007 vyšlo "svěží dílko" naplněné sedmi povídkami "prestižních" autorů a fotografiemi Sáry Saudkové. Ty bych s dovolením ponechal stranou neboť vyjádření aktérky hovoří samo za sebe: Umění? "Brrr, to je ale ošklivé slovo. Já jen sem tam od plotny dokumentuju svůj život."

Zbývá hodnotit "povídkovou" tvorbu, neboť magazín tvrdí, že jde o povídky. Ve skutečnosti je tam povídka jedna, ostatní jsou fejetony a eseje. Ale budiž, přijměme hru, že jde o literární útvary, ať už povídky nebo cokoli jiného a můžeme se pustit do hodnocení.

Potom musím říct, že jsem byl příjemně překvapen, že jediná povídka svou kvalitou převyšuje všechny ostatní dohromady. Jedná se o povídku Michala Viewegha Tak tolerantní... o smilstvu, která má děj i pointu. Viewegh je zkušený rutinér, který by se podle mého názoru s každým takto krátkým tématem vypořádal dobře.

U ostatních útvarů už je to horší. Většina autorů se snaží nějak snaží glosovat svěřené téma a většinou je vidět, že to dost drhne. Robert Fulghum místo svého názoru poskytuje názor hrdinů jeho poslední knihy, což je legitimní, ale je to nabourané úvodem a samotný děj je hodně chudý a bez výrazné pointy.

Tím jsme se zbavili toho nejlepšího a zbývá odpad normální a odpad totální. Prosím vás, zachovejte si zdravý rozum a nečtěte to. Jinak si nestěžujte, já vás varoval.

Je zajímavé, že ve světě psaní na zakázku funguje mnohem lépe. Je také pravda, že při stejném procentu píšících lidí je tam větší počet kvalitně píšících lidí. Ale stejně, spisovatelé by měli mít soudnost. 

(Kulturní ozdravovna) 1. července 2007, 16:11, Komentáře (1)

3.06.2007

Neuvěřitelně pokorný Traband

Milý Jardo,

dovoluji si tohle důvěrné oslovení, i když jsem tě vlastně viděl teprve poprvé. Není to žádná omluva, je to spíš přitěžující okolnost, ale snad pochopíš mé důvody, když si přečteš, co ti chci napsat.

Vaše desky mám moc rád, Traband považuji za jednu z nejlepších českých kapel. Neuvěřitelně invenční, vtipná a muzikantsky výborná. Zvláště hyjé! je geniální deska, kterou je velice obtížné překonat. A tebe považuji za básníka s krásnými obraty a vizuální fantazií.

Po prosakujících zvěstech, že jste začali hrát něco úplně jiného a většina stávajících fanoušků s tím má problém, jsem byl stejně klidný, protože jsem nečekal, že zrovna vy šlápnete vedle.

Poprvé jsem vás slyšel na festiválku Za vodou v Kralupech v prostoru klubovny, který připomínal undergroundové koncerty 80. let. Klidně přiznám, že jsem s vašimi novými skladbami měl trochu problém. Muzikantsky mi stále přišly výborné, nový styl mi přišel hodně jiný. Nechybělo mi ani tak "dechno", ale spíše epické texty, které jsem měl moc rác. Na druhou stranu byl koncert neuvěřitelně uvolněný a velmi přátelský. Skládání různých prvků, vrstvení zvuků na sebe, míchání lidové písně s elektronikou, používání netradičních nástrojů a kombinování zvuků, to vše bylo profesionální a přesné a vše sedělo do sebe.

Co mě ovšem dostalo byla pokora, s jakou jste nakonec zahráli přídavky. I když jste museli dobře cítit, že lidé mnohem lépe reagují na staré skladby, i když v trochu okleštěné úpravě, přesto jste profesionálně a bez hořkosti zahráli pár největších pecek

Když teď už potřetí poslouchám vaše nové CD Přítel člověka přijde mi krásně melancholické a naprosto úžasné. Postupně objevuji krásu jednotlivých skladeb, od úvodní Tak to mám rád přes Dej mi, Bože, dobrou ženu nebo Milovaný syn až k poslední V hořícím keři. Vlastně jsem nenašel vyloženě slabou skladbu.

Tak doufám, že už se za oslovení nezlobíš. Jo a doufám, že na křest do Akropole 6. 6. se mi podaří dorazit. A pokud se někomu váš nový styl nelíbí? Jen je nech, nemůžete stále hrát to samé. Někteří si zvyknou, jiní odpadnou, na druhou stranu najdete nové fanoušky.

Tohle jsem ti chěl napsat.

(Kulturní ozdravovna) 3. června 2007, 13:28, Komentáře (2)

27.05.2007

Málem jsem brečel

Přes léto se rodinné obědy mění na rodinné oběti. Spousta těžkého jídla, alkoholu a zákusků. Potravinová krize 50. a 60. let dorazila i do Prahy, takže jednou za čas jsou naše žaludky vystavovány útoku nepřátelských bakterií a nadbytečných kilodžaulů. Ve čtvrtinovém provedení by to bylo příjemné, takto jsme rádi, že se odkulíme do parku na deku.

Slehnutí jídla před večerním představením není velké, ale nemůžeme si vybírat. Navíc si musíme zavolat taxík, protože moc času už nemáme. Zpětně viděno, je dobře, že jsme to stihli.

Na Dobře placenou procházku jsme se dostali s velkým štěstím a samozřejmě na přístavky. Klienti a zaměstnanci KB kupodivu působili lepším dojmem než obvyklé maloměšťácké publikum.

Po spoustě kontroverzních názorů na Procházku jsem se na představení vážně těšil. A spíše jsem očekával, že to bude dobré.

Po začátku trvalo asi pět vteřin, než jsem byl vtažený do děje a představení moji pozornost udrželo až do konce. Skvěle stylizovaná scéna do stylu 60. let, naprosto účelné rozmístění a dokonalé kostýmy umocňovaly celkový dojem.

Naprosto neuvěřitelné jsou sbory, které jsou velice kontaktní a začínají, když to nečekáte, a vynořují se tam, kde je nečekáte.

Co v českých podmínkách překvapí nejvíc je absolutní profesionalita. Lepší muzikál jsem v tady ještě neviděl. Jediné, s čím můžu srovnávat, je muzikálová produkce v londýnském West Endu. Skvělé herecké i pěvecké výkony, to se tady opravdu nevidí. Navíc podpořené skvělými tanečními čísly a celkovým hereckým výkonem.

Miloš Forman se svými syny zkrátka připravili skvělou podívanou. Kdyby se nehrálo jenom občas a kdyby nebylo pořád vyprodáno, všem bych toto představení doporučil. Takhle nezbývá než doufat, že budou hrát déle. Rozhodně by toto představení mělo být povinné pro všechny zdejší muzikálové tvůrce. Pokud by dostali depresi, že Suchý se Šlitrem všechno už rekli za ně a mnohem lépe, bylo by jenom dobře.

(Kulturní ozdravovna) 27. května 2007, 12:54, Komentáře (6)

23.05.2007

Nedělejte tajnosti

Dvě ženy sedí na pohovce a baví se o nevěře jako o něčem naprosto přirozeném. "Neměla ses na něj vázat, milence si přece pořizuješ, aby ti to udělalo dobře. A ne nějakého, který si musí něco léčit." Obě působí jako v amatérském divadle a já už mám nějakou dobu pocit, že jsem si spletl představení. Ještě chvíli to jde podobně a dialogy, které mají působit civilně, drhnou jako neseřízená spojka. Ošívám se a nevím.

Střih. Vlastně žádný není, ale film se najednou proměňuje, dialogy působí reálně, herci přesvědčivě. Stejný film, pouze pár scén dál. I kamera se zlepšuje, klišovité záběry (záběr na rozostřenou postavu v zrcadle se postupně zaostřuje a objevuje se strhaná hlavní hrdinka) mizí. Podobně původně banální příběh s klasickými podobenstvími (starý byt = štěstí, nový byt = problémy) konečně dostává nové podněty.

Vlastně se mi nový film Alice Nellis Tajnosti nakonec líbil, ale hodnotit pouze podle první půlky, byl by to rozhodně palec dolů.

(Kulturní ozdravovna) 23. května 2007, 23:57, Komentáře (12)

17.05.2007

Aby se něco dělo

India, oh India

(Kulturní ozdravovna) 17. května 2007, 15:54, Komentáře (0)

12.05.2007

Jaký já jsem divák? Náročný

Kde je těch 86%? ptám se po shlédnutí Fontány . Zmatečné historické pozadí neodpovídající realitě bych filmu odpustil, protože film stejně nemá s realitou nic společného. Ale totálně předvídatelné scény, zbytečné hraní na "filozofické" poselstv. Prostě překombinované až na vizuální stránku, která navíc spíše zastírá chabost samotného příběhu. (Je zajímavé, kolik podobných filmů se poslední dobou točí. Doba jim hodně přeje a pozlátku načančaných filmů podléhají i "recenzenti". Ostatně tohle bylo dobře vidět u studentské poroty na divadelním festivalu, která vůbec netušila, co hodnotit.)

To po shlédnutí Kuchaře, zloděje, jeho manželky a jejího milence jsem byl zmaten a ptal se po poselství filmu. Ale když jsem viděl později Fontánu musím uznat, že Kuchař... je pro vývoj kinematografie a všechno ostatní mnohem přínosnější než deset Fontán. Fantastická vizuální stylizace, kdy oblečení manželky se mění podle scény, hypertrofované postavy a maximální soustředění na hlavní osu. Vše je naprosto v harmonii, takže divák je očekávaně zhnusen. (Taxidermie naopak zklamala, protože kromě sexuální perverze neměla co nabídnout.)

Konečné skóre jsme dnes zakončili na 90% Tristramu Shandym (dost cudný překlad originálního A Cock and Bull Story). Montypythonovská hříčka, která je "zkažena" pouze tím, že se točila podle skutečné knihy, o které se soudí, že je nezfilmovatelná. Autoři se k tomu postavili po svém a výsledkem je podle mého skvostná podívaná v britském střihu. Není to sice nic hlubokomyslného, takže na plný počet knoflíků to není, ale slušných 90% klidně. Potěšilo i vstupné 80 vočí ve Světozoru.

Den jsme zakončili na Kumštu tří Janů (debilní web, na který se nedá odkázat, tak špatné stránky si snad dělali sami). Je to podívaná, která nenáročného diváka pobaví a náročného neurazí, i když nic zvlášť nového nepřináší. Herecké výkony dobré až výborné, hra samotná má aspoň zajímavou trojpointu (nebo pouze dvojpointu?), která není moc předvídatelná. Zkrátka dobře udělané bulvární divadlo.

A příště už o ptácích a býcích.

(Kulturní ozdravovna) 12. května 2007, 23:28, Komentáře (3)

6.04.2007

Háma nebyl fáma, doprdele s váma

aneb takhle ničit charismatickou postavu

(Kulturní ozdravovna) 6. dubna 2007, 16:43, Komentáře (10)

27.02.2007

Máničky v Nároďáku

Rock'n'Roll od Toma Stopparda v Národním divadle.

(Kulturní ozdravovna) 27. února 2007, 9:14, Komentáře (1)

19.02.2007

No Sir

... no není

(Kulturní ozdravovna) 19. února 2007, 14:16, Komentáře (11)

15.02.2007

Fantóm opery podruhé

Pokud ještě neznáte Maškarádu, mám pro vás tip na dobré divadelní představení.

(Kulturní ozdravovna) 15. února 2007, 22:07, Komentáře (8)

1.02.2007

Jedna ze zbytečností v digitálním světě

Opět mi domů došel Click! se složenkou, že ho třeba jako budu chtít předplatit. Musím říct, že kromě špatného seriálu (-akb autora v jiné části nového čísla popisuje jako dlouholetého nadšence, ale takové kraviny cpát BFU by snad mělo být trestné) jsem našel asi 10 stránek, které mě zaujaly. Recenze jsou na internetu, software je lepší si osahat sám, takže zbývají úvahové, teoretické a technologické články. A to měly kdysi SWN hodně bavily. Je to mnou nebo Click!em?

Takže předplatné ne.

(Zbývá Font, DIGI foto a Typo — zabil bych webmastra, že nemůžu od mailu dávat zkrácenou adresu na anglickou podobu). Svět tisku už jsem taky odhlásil, tam teprve bylo balastu. Asi předplatím něco zahraničního.

(Kulturní ozdravovna) 1. února 2007, 8:04, Komentáře (2)

27.01.2007

Buy one get one free

Věci zdarma jsou šmejd

(Kulturní ozdravovna) 27. ledna 2007, 13:02, Komentáře (23)

9.12.2006

Nicole Kraussová - Dějiny lásky

Jak dočítat poslední stránky s neobvyklou netrpělivostí...

(Kulturní ozdravovna) 9. prosince 2006, 21:44, Komentáře (1)

Ask google

Crash  — mindráky Ameriky a skládání střípků do skládačky
Sladký ničema  — klasická Allenovka, pseudodokument o jazzovém muzikantovi, kde je několik věcí opravdu skutečných
Lola běží o život  — střípky a ve své době revoluční přístup alternativních příběhů, které ani dnes nenudí
Capote  — jak napsat geniální knihu a pak se zbláznit z následků — možná nejlepší z výše uvedených. a viděný první

a pak ještě Hromnice a třináctka Lenky Kořínkové  — peklo je slabé slovo.

Aneb jak si užít nemoc. 

(Kulturní ozdravovna) 9. prosince 2006, 21:26, Komentáře (2)

3.12.2006

Cikáni v Roxy

(Kulturní ozdravovna) 3. prosince 2006, 22:13, Komentáře (0)

28.11.2006

Víla na dně zeleného kalíšku

"Proč mluvíš tak vysokým hláskem, Alfréde?" zeptala se ho ve snu maminka.

Ve skutečnosti to se sexualitou Alfreda Jarryho nebylo tak jednoduché. Ač se ví o jeho přinejmenším přátelství s Rachildou, ženou Alfreda Valetta, ředitele časopisu Mercure de France, ve skutečnosti až kniha Nadsamec, absurdní groteska o nadlidských výkonech, ukazuje, že Jarry o sexu alespoň přemýšlel.

Nadsamec Jarry v ypsilonce je kombinace dramatizace Nadsamce s vybranými pasážemi z autorova života. Ve hře se střídají absurdní pasáže s realitou, útržky z autorova života přicházejí v různém pořadí, takže až nakonec se hra poskládá do přibližného útvaru a vy nad ní můžete přemýšlet. Kvalita je hodně kolísavá a pro mě byl hodně špatný začátek, kabaretně-patafyzický úvod, který působí značně křečovitě.

Pro lidi neposkvrněné informacemi o autorově životě (ale o Králi Ubu snad slyšel každý, ne?) nebude podívaná taková. Hra je plná narážek na autorův život a tvůrci často citují i odjinud (hudební pasáže). Mimo jiné se dozvíte například to, že Král Ubu sice šokoval francouzské publikum, ale nebylo to sprostými slovy na jevišti, jak se často traduje.

Nadsamec Jarry je vhodný minimálně k zamyšlení. A nebo jako záminka dát si absint.

(Kulturní ozdravovna) 28. listopadu 2006, 9:26, Komentáře (2)

6.11.2006

Slohová práce na téma: můj oblíbený kýč

aneb pokus o řetězový příspěvek

(Kulturní ozdravovna) 6. listopadu 2006, 21:33, Komentáře (8)

2.11.2006

K+L hrají L+S

Je to zvláštní sedět v divadle, sledovat jednu hereckou dvojici a přesto mít pocit, že se místy díváte na někoho jiného. Když místo lidového humoru Kaisera s Lábusem slyšíte z jejich úst intelektuální přestřelky, přímo před sebou vidíte ty dva, kteří to kdysi napsali.

A přitom mi přišlo, že oběma role sedla. Sancho ubral ze své plebejskosti a a nasadil chytřejší tón, Don Quijote byl naopak mnohem lidovější. Když občas došlo k proměně pána a sluhy, nebyl kontrast mezi herci tak velký, jako by byl mezi L a S.

Zatímco v první půlce představení jsem měl pocit, že je na tak dlouhou hru málo látky, v druhé polovině (která je výrazně kratší) dostává hra spád a intelektuální přestřelky jsou mnohem zábavnější. Někdy se dokonce trochu blíží lidovějšímu pojetí humoru K+L, takové "to nejlepší z obou světů".

Škoda jen, že na premiéře jeden z herců (nebudeme ležícího Dona Quijota jmenovat) zkazil repliku, takže následující scéna nenavazovala tak hladce, jak by měla. Ale zřejmě to byly pouze dětské nemoci.

Ale kdybychom s Dvířkou nešli na party po premiéře, zřejmě bychom se to ani nedozvěděli. Teprve tam kolovaly drby a fotografové z bulvárních médií dělali aranžované ležérní fotky. A teprve tam mi došlo, že herecká děkovačka byla taková... herecká. (Ještě jsem nezažil, aby po premiéře představili všechny spolupracovníky inscenace, včetně paní z nápovědy :)

Don Quijote je uváděn v divadle Kalich v rámci Festivalu slovenské divadelní tvorby.

Po divadle jsme se rozhodli nechat věci vyplynout. Když se lia na mou zvídavou sms dlouho neozývala, zkoušel jsem druhou skupinu, zaměstnance a "příznivce" Mateřské školky. Do rozjeté dámské jízdy (tedy Íf, Milá, Smíšek, B. a džouns) jsme nakonec docela zapadli a i když se mi Milá druhý den omlouvala za své zvídavé otázky, stejně to bylo fajn.

A když mi ujela tramvaj, vyzkoušel jsem na vlastní kůži první letošní sníh. I'm lovin' it.

(Kulturní ozdravovna) 2. listopadu 2006, 21:49, Komentáře (6)

Zpátky v červeném

 

na úvod

<$BlogMotto$>

 

O autorovi

 

----------

témata

Kulturní ozdravovna
Ostatní kecy
Fotoblog
Veršovánky
Links und rechts
Výkřiky do větru
Cestování
Z domu a bytu
Hloubení
Recepty

 

----------

žiju i jinak

www.flickr.com
This is a Flickr badge showing public photos from zwire. Make your own badge here.

zwire's Profile Page

[title]

 

četl jsem a čtu

 

----------

kudy kam

// adbar / anjin-san / bsk / draculka / džouns / edgar / e*v / e-rasi / gotcha / chinin / chloé / jmf / keny / léna / lia / liefhebber / maler / / mechanik / nau / paželv / smilla / (sf) / trittico / tworbo / vím kdo / vlna

// týna

// sonia

 

----------

archivy

srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
říjen 2005
září 2005
srpen 2005
červenec 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004

 

----------

různé

vzkaz

mail

icq 15564746

hodnocení

rss

rss komentáře

Counter

[CNW:Counter]

bloguje.cz