Protože jsem se dostal do postele až o půl třetí, bylo ranní probouzení záležitostí několika polospánků, odchodů na záchod a opětovného zachumlání do peřin.

Když jsem konečně vstal, bylo devět hodin. Vlastně je to divné, že já, tradiční sova, nemůžu spát déle než do nějaké deváté. Můj spánkový rytmus je evidentně něčím narušený. Za půl hodiny telefonoval Snoopy, jestli dorazím.

Snoopy mě pozval na oslavu svých narozenin a pálení čarodějnic. Poslal pár nejasných instrukcí, ze kterých jsem toho moc nepochopil. Vlastně pouze tolik, že je to někde na Kokořínsku a že si mám vzít spacák a karimatku.

Seděl jsem u snídaně, četl čerstvé noční noviny a přemýšlel, co si zabalit. Za dvě hodiny už jsem začínal balit, stále jako zfetovaný po pracovním týdnu a pátečním perném dni. Opět zavolal Snoopy a něco říkal, tuším, že mám vzít sekyrku, což jsem samozřejmě hned zapomněl.

Cestou jsem nakoupil několik důležitých ingrediencí, tedy hlavně dárek pro Snoopyho. Vzhledem k okolnostem a jeho apetitu jsem vybral plody moře v dostatečné kapacitě a správném balení. Jako správný netramp jsem nejel vlakem, ale autem, proto jsem si mohl dovolit pozvolnější rozjezdové tempo.

Celou cestu autem se mi v hlavě honily myšlenky o partnerské kompatibilitě a obecné uvažování nad vlastním životem. Asi bych se měl naučit, že při sto čtyřiceti je lepší prázdná hlava, ale pokud se moje mysl nezabývá alespoň dvěmi věcmi najednou, připadá si nenaplněná.

Ke konci jsem se ještě stavil na oběd, protože jsem s sebou nic velkého na jídlo samozřejmě neměl. Potom jsem zaparkoval auto ve Hvězdě a podle nejasných instrukcí se vydal hledat zbytek výpravy. Po půlkilometrové zacházce jsem je konečně našel u studánku, kterou čistili.

Oproti plánovaným asi deseti lidem jich sedm chybělo. Mým příchodem se vyrovnaly ateisticko-evangelické síly, zato jiné poměry se pro Snoopyho značně zhoršily. Ve třech ještě mohl na svou stranu jednoho nerozhodnutého člověka přetáhnout, ale jemu muselo být jasné, že ode mě se pomoci nedočká.

Uvedeno na pravou míru, studánku čistila jeho křesťanská přítelkyně Pískovec, které občas sekundoval Netopejr. Snopy věren své povaze rozhazoval plnými hrstmi morální podporu, ale do fyzické práce se příliš nepouštěl. Od začátku se ukázalo, že Pískovec bude mít ve mně zdatnou špičkovací oporu nebo možná já budu mít podporu v ní.

Studánka už byla dávno ve slušném stavu a čekalo se pouze na můj příchod. Poté jsme vyrazili hledat další kempíky a projít trochu okolí. Jak jsem byl poučen, kempík je místo pro spaní pod skalním převisem, kde se dá schovat před deštěm. Taky jsem se to mohl dozvědět dřív, protože tohle jsem nečekal, rozhodně ne od civilizací poznamenaného Snoopyho.

Po hodině ostré chůze jsem zjistil, že už opravdu musím něco udělat s bradavicemi na chodidle. Jak jsem se podvědomě snažil našlapovat nejméně bolestivě, způsobil jsem si několik pěkných puchýřů. Výsledkem byla chůze malé mořské víly, protože jsem nenašel polohu, ve které bych cítil pohodlnou chůzi. O to horší, že zbytek „výletu“ tvořila hodně svižná chůze, čímž jsme zkoušeli ověřit jogínskou teorii konstantního kroku (a dařilo se nám to).

Z celé skupiny se nejprve odpojil otrávený Snoopy, kteří se šprajcnul, že nebude chodit furt nahoru a dolů jako debil, a vrátil se. Bohužel měl s náročností pravdu. Před koncem se odpojila Pískovec, která šla zachovávat rodinné (domácí?) štěstí. My s Netopejrem jsme vyrazili na Husu, kde jsme pozdně posvačili a obdivovali kýčovitý západ žlutého slunce v nachových mracích. Kdo by v té chvíli přemýšlel, že nás ještě čeká dlouhá cesta a zatmíme?

Cestou na Jezevce jsme udělali malou odbočku pro vodu. Nabírali jsme ji za svitu čelovky a cestu do kempíku jsme hledali potmě. Ráno za světla se šla cesta líp.

Musím říct, že takový reset přírodou už jsem dlouno neměl. Při popichování Snoopyho jsem si pěkně odpočinul. To je taková přímo se nabízející činnost. Snoopy si o špičkování přímo říká, a když jsme spojili síly s Pískovcem, Snoopy vyloženě nebyl rád. Horší bylo, když jsem popíchnul i Pískovce, která ztuhla a měla pocit křivdy. Nemám rád lidi, kteří nejsou ochotni nést následky své činnosti.

Ale hlavní důvod resetu nebyl v popichování. Na Jezevci jsem se zase dostal do stavu, že jsem přímo cítil potřebu nechat věci samy plynout. Lidé se budou chovat tak, jak budou chtít oni, a já to můžu maximálně akceptovat. Nemá smysl koholi měnit nebo mu říkat, co má dělat...

Za celou dobu jsme porušili snad všechny zákazy, které šli. Zdržovali jsme se na cizím pozemku po 22 hodině (v lese), spali jsme v chráněné oblasti, rozdělali jsme si oheň a chodili mimo vyznačené stezky.

Při mém nedostatku financí (který zaručeně nastane) mi přišlo, že bude skvělé vyjet na dovolenou na Šumavu. Týdenní chození s báglem bude ideální na pořádné vyčištění hlavy. Doufám, že nedopadnu jako Kerouac v Magu...

jinak pěkné, taky bych měla vypadnout do přírody (:

za posledni dva dny jsem sestkrat proletel tryskem kolem ceskeho raje, z toho se mne trikrat ptali stopari, jestli tam nekdy zajdu. a ted tady jeste ty zacnes s prirodou. to neni znameni, to uz je spiknuti ... :-o