kocicka.net fanda zwíře old zwíře
zwíře

27.02.2007

Máničky v Nároďáku

Rock'n'Roll od Toma Stopparda v Národním divadle.

(Kulturní ozdravovna) 27. února 2007, 9:14, Komentáře (1)

21.02.2007

Merde

Smažka obecná vstane ráno v šest hodin, protože má být v sedm u zubaře. Půl hodiny se bezcílně potlouká bytem, jenom aby se trochu probrala, snaží se něco pozřít, protože pak do desíti nebude moc jíst.

U dveří do recepce zubní ordinace se potká se svou doktorkou, což ji kupodivu potěší (myslím SO).

Na recepci pak zjistí, že k zubaři měla jít SO opravdu 21., ale ne února, ale března.

(Ostatní kecy) 21. února 2007, 7:40, Komentáře (1)

19.02.2007

No Sir

... no není

(Kulturní ozdravovna) 19. února 2007, 14:16, Komentáře (11)

15.02.2007

Fantóm opery podruhé

Pokud ještě neznáte Maškarádu, mám pro vás tip na dobré divadelní představení.

(Kulturní ozdravovna) 15. února 2007, 22:07, Komentáře (8)

Na Hranici (tedy v Hranicích)

Neděle byla nějaká krátká. Ani jsme se nerozkoukali a Dvířka už jela na jednu mi-mo-řád-nou akci. Já strávil den naprosto neproduktivně. Nejprve jsem doumýval zbytek oken, rozházený bordel umístil do méně chaotických míst a nakonec skončil u počítače, nejprve lehkým organizováním a nakonec i na tu korekturu se dostalo. A bylo to horší, než jsem čekal.

Druhý den ráno jsem si naplánoval cestovní torturu. 6.07 vlak do Bruntálu (v Olomouci vlak nezpůsobilý jízdy, pouhá čtvrthodina zpoždění), tam dvě hodiny fronta na vyzvednutí řidičáku, kde jsem pouze na formulář napsal, kdy a jak jsem ztratil starý řidičský průkaz. Návštěva VZP byla mnohem úspěšnější — do týdne mi slíbili poslat náhradu za ztracenou kartičku domů.

Na mezipřístání v Olomouci jsem odmítnul Pendolino, kde bych za půl hodiny dřívějšího dojezdu zaplatil 200 Kč. Do Prahy jsem dorazil akorát 19.07 a měl pocit příjemně prožitého dne. Při smyslech mě drželo pouze vědomí, že tohle už nebudu muset absolvovat. A samozřejmě vlastnictví nového řidičáku, takže už nemusím jezdit bez něj a riskovat pokutu...

Doma jsem se potkal (tento týden se doma pouze potkáváme) s Dvířkou, která přijela zničená z Pardubic a mluvila něco o nejhorším divadle svého života. Ale úterý, tedy úterý večer, za zaznamenání stojí... 

(Ostatní kecy) 15. února 2007, 20:47, Komentáře (2)

Koho zajímá zápletka prvního dějství?

Na sobotu jsme dostali pozvání jet lyžovat na Ještěd (ano, stejné místo, stejný den). Jelikož to byla první příležitost tuto sezónu (a zřejmě i poslední), nemohli jsme to odmítnout a zkusili jít brzo spát. Cestovali jsme v šesti, ještě s Ahoj a jejím přítelem a ještě jednou dvojicí, ale pro příběh samotný to podstatné moc není.

Na místě jsem byl mile překvapen příjemnou obsluhou a alespoň dopoledne dobře upravenými sjezdovkami. Ani vysokohorská přirážka nebyla tak strašná, takže celkový dojem výborný. Oproti loňskému zážitku rozhodně výrazná změna.

Protože se lyžuje pouze na hřebenech, dolů vás musí svézt lanovka (nebo můžete poslední úsek jít pěšky). Když jsme přesně ve čtyři dorazili k lanovce, zrovna se zastavila, dvakrát poskočila a nevypadala, že se znovu rozběhne. Telefonicky jsme si ověřili, že zbývající část expedice je zrovna v zaseklé lanovce, takže jsme možnost alternativní cesty vyloučili.

Z plánovaných pěti minut bylo nakonec asi deset a lanovka se trhaně rozjela. Ještě jednou jsme stihli zavávat, jestli jet dolů po svých, až jsme nakonec nastoupili. Takto jsme více či méně dojeli k devátému sloupu, když se lanovka znovu zastavila.

"Tu tyčku jsi vzal jenom jednu?" zahulákal z vrcholu sloupu maník v červené bundě Columbia (hm, kdo je asi sponzoruje).
"Hmjo," odpověděl lehce nejistě maník dole u sněžného skútru.
"Tu tyčku jsi vzal jenom jednu?" zahulákal znovu ten nahoře, protože huhlání bylo tiché a nezřetelné.
"Jo," sdělil tentokrát už hlasitěji ten dole.
"Sakra. Tos nemohl vzít ještě jednu," řekl chvíli nahlas, chvíli potichu ten nahoře. "Tak pojď sem nahoru, budeš hlídat lano," dodal a začal slézat dolů.
"A jak mám hlídat lano?" ten dole vypadal zmateně.
"Vysílačku máš, ne? Tak vylezeš nahoru a budeš hlídat lano." Jasné, ne?
Zřejmě už nebylo na co se ptát. Ten dole už byl nahoře, ten nahoře byl dole, pak nastartoval skútr a nebyl.

Ten nahoře, co byl dříve dole, vylezl nahoru a šel k lanu. Dlouze se na něj podíval. Pak se narovnal a podíval se do krajiny. Z kapsy vytáhnul krabičku cigaret a zjistil, že je prázdná. Dlouhým obloukem ji vyhodil do lesa a z jiné kapsy vytáhnul druhou. Pomalu a pečlivě ji rozbalil a opatrně si zapálil, jako by ještě hrozilo, že lanovku zapálí, když už nedonesl tyčku.

Opřel se o kovové zábradlí ochozu a do ticha nejprve úlevně vyfouknul obláček dýmu a potom si odplivnul. Pomalu otočil hlavu a podíval se na lano. Nic. Žádný pohyb.

Vykouřil asi půlku cigarety a udělal krok k lanu. Podřepnul si, hmátnul na lano, chvíli ho pozoroval a znovu přešel do původního postoje. Ještě stihnul dokouřit a obloukem vyhodit špačka, tentokrát téměř přímo pod sebe.

"Tak co, už to máte nažhavené," ozvalo se do ticha z vysílačky. Ticho. "Tak až to budete mít nažhavené, řekněte a já to rozhlásím do rozhlasu." Pamatuji památnou větu z rozhlasu při prvním zastavení: "Nebojte se, máme tu malou závadu, za chvíli ji odstraníme a bezpečně vás dopravíme nahoru. ... A ty co jedou dolů samozřejmě dolů." Kdopak by se vlka bál.

Pak už byla nuda. Místo moderního pohonu nahodili zřejmě nějaký záložní diesel, který nás sice pomalu, ale bezpečně dopravil dolů. Určitě to bylo tím pánem, který na devátém sloupu sledoval lano.

Epilog: Dole se obsluha všem osobně omluvila. My byli tak zmrzlí, že jsme se těšili jenom do auta, až se zapne topení.

(Ostatní kecy) 15. února 2007, 20:07, Komentáře (1)

7.02.2007

Himalaya, Mikovcova

pokus o recenzi restaurace

(Ostatní kecy) 7. února 2007, 23:33, Komentáře (1)

Dobrý, zlý a královna

Daň z nemovitosti. Tu jsem vyřizoval už jednou ještě na domečku s Muflonem. Tenkrát jsem daňové přiznání zvládnul vyplnit sám jenom s pomocí telefonicky zjištěného koeficientu. Ale u nového bytu to nějak bylo nad mé síly — kam zapsat, že dům stojí na dvou pozemcích místo na jednom? Kam napsat, že jsem osvobozený od placení daně, protože jde o novostavbu a tam se patnáct let neplatí?

Cestou jsem potkal sousedku, která mě nasměrovala do správného patra a správných dveří. Paní na finančáku byla příjemná a vše se mnou v klidu vyplnila (a ještě stihla zaučovat nástupkyni). Potom stačilo přiznání podat a jít do práce.

Horší novinka byla, že u hypotéky zřejmě nemám nárok na úlevy na daních, protože trvalé bydliště mám stále u rodičů. Tuhle možnost prověřím a zřejmě se ze mě definitivně stane pražákovská naplavenina. Pokud ne letost, tak 2008 už to jistí, bude bezpečno.

Na dopravním inspektorátě v Bruntále (hm, co člověk nenajde) mi řekli, že teoreticky by k vyzvednutí řidičáku stačila plná moc, ale... O nový řidičák jsem stačil požádat a pak se mi povedlo ztratit všechny doklady. Tudíž při vyzvednutí nového řidičáku musím podat vysvětlení, proč jim ten starý neodevzdám. Takže zřejmě v pondělí ráno v Bruntáli (podle vzoru pr...), vlakem do Prahy a třeba ještě zajdu do práce. Uvidíme.

Dorazila korektura očekávané knihy Illustrator WOW, kterou tak dlouho editoři přepisovali, až se bojím, co v ní najdu.

PS: Nový Damon Albarn, The Good The Bad and the Queen stojí za poslech.

(Ostatní kecy) 7. února 2007, 23:12, Komentáře (1)

6.02.2007

Pórkový salát

Vlastně je zajímavé, čemu všemu chceme říkat salát. Ale tohle je starý rodinný recept (starý = dvacet let).

(Recepty) 6. února 2007, 8:20, Komentáře (3)

5.02.2007

O dvě hodiny spánku více

Phil říká, že bude brzo jaro. Tedy aspoň tam v Americe, v Punxsutawny. Ne, že by mi jaro chybělo, já si ho užiju už začátkem března v Hong Kongu a tentokrát zřejmě i v Šanghaji. Pravděpodobnost 90 %, ale jako vše v naší minifirmě je otázkou chvilkového rozhodnutí. Naštěstí vyřízení žádosti o čínské vízum chvíli trvá, takže to, zda pojedu, budu vědět už za 14 dní.

Letošní zima jakoby se pro sebe ani nedokázala nadchnout. Občas pár vloček, stále nad nulou. Takže si píšu druhou zimu bez lyžování, merde.

Na jedné návštěvě jsme dostali ledovou čokoládu, ale zhýčkaní hořkým a pomerančovým Lindtem z toho nemáme ten pravý požitek. Kdo jednou ochutnal hořkou čokoládu, přijdou mu ostatní jako náhražky. Něco jako Haagen Dasz.

Teprve v sobotu jsem si uvědomil, jak náročný pracovní týden to byl. Těch pár drobných činností, kterým jsem se na hromnice věnoval, byly jenom takové oddechovky, abych neměl pocit, že nic nedělám. Začínám číst Márqueze, ale přečtu pouze stránku. Tupou bolest hlavy zaháníme spánkem a probouzíme se akorát vyrazit na návštěvu.

Před cestou se impulzivně rozhodneme šířit chininovo pomelové evangelium. Děti jsou očekávaně rozjařené, ale neuvěřitelně milé. Následují dospělé debaty o dětech a pomlouvání MŠ — já už to beru jako zprávy z dálky, Dvířka je z toho trochu špatná. Opět si ověřuju, jak je mi s některými lidmi dobře, ať už pomlouváme nebo řešíme něco důležitého.

V neděli zase skoro spím. Márquezova Láska za časů cholery stále odolává, ta kniha mi zatím nic neříká a nedokážu se do ní začíst. Na cestu do tramvaje beru sci-fi povídky, které jsou taky příšerné. Buď je to obdobím, nebo se ze mě stává náročný čtenář.

Večeři u Poletuchy stále odsouváme, ale nakonec otestujeme dvě bílá vína z archivu a pak The Frames. Ti mě definitivně probírají a nabíjejí energií. Hansard vypadá, že si jenom odskočil z irského lesa od kácení stromů trochu pobavit své fanoušky. Občas blábolí, občas mluví příliš, ale stejně je to moc sympatické. Po dvou hodinách už je hudby dost a pět přídavků je víc než dokážeme snést. Teprve na zpáteční cestě potkáváme staronového blogera v jeho typické čepičce, který už o koncertu své napsal. Přece jenom potkat se v plné Arše není tak snadné.

A týden jsem začal nedobře — pokusem sundat barvu z figurek (pracovní úkol), takže jsem nafetovaný ředidlem. Nevím, co by za to dali jiní, já bych si to pro příště odpustil...

(Ostatní kecy) 5. února 2007, 18:20, Komentáře (4)

1.02.2007

Jedna ze zbytečností v digitálním světě

Opět mi domů došel Click! se složenkou, že ho třeba jako budu chtít předplatit. Musím říct, že kromě špatného seriálu (-akb autora v jiné části nového čísla popisuje jako dlouholetého nadšence, ale takové kraviny cpát BFU by snad mělo být trestné) jsem našel asi 10 stránek, které mě zaujaly. Recenze jsou na internetu, software je lepší si osahat sám, takže zbývají úvahové, teoretické a technologické články. A to měly kdysi SWN hodně bavily. Je to mnou nebo Click!em?

Takže předplatné ne.

(Zbývá Font, DIGI foto a Typo — zabil bych webmastra, že nemůžu od mailu dávat zkrácenou adresu na anglickou podobu). Svět tisku už jsem taky odhlásil, tam teprve bylo balastu. Asi předplatím něco zahraničního.

(Kulturní ozdravovna) 1. února 2007, 8:04, Komentáře (2)

Zpátky v červeném

 

na úvod

<$BlogMotto$>

 

O autorovi

 

----------

témata

Kulturní ozdravovna
Ostatní kecy
Fotoblog
Veršovánky
Links und rechts
Výkřiky do větru
Cestování
Z domu a bytu
Hloubení
Recepty

 

----------

žiju i jinak

www.flickr.com
This is a Flickr badge showing public photos from zwire. Make your own badge here.

zwire's Profile Page

[title]

 

četl jsem a čtu

 

----------

kudy kam

// adbar / anjin-san / bsk / draculka / džouns / edgar / e*v / e-rasi / gotcha / chinin / chloé / jmf / keny / léna / lia / liefhebber / maler / / mechanik / nau / paželv / smilla / (sf) / trittico / tworbo / vím kdo / vlna

// týna

// sonia

 

----------

archivy

srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
říjen 2005
září 2005
srpen 2005
červenec 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004

 

----------

různé

vzkaz

mail

icq 15564746

hodnocení

rss

rss komentáře

Counter

[CNW:Counter]

bloguje.cz