"Tak já vám to tady napíšu," povídá na závěr zubařka. "MZ jako mezizubní kartáček, značka TePe, průměr 0,5 mm. Potom kartáček Curaprox soft nebo super soft — můžete je střídat. Víte proč tento kartáček? Normální kartáček má 200 vláken, tento jich má 2000. To je trochu rozdíl, nemyslíte? A potom si můžete zatím koupit zubní pastu s regeneračním účinkem."

Na závěr sezení jsem ze zadní kapsy kalhot vytáhnul tisícovku a zaplatil 680 korun. Zbytek jsem strčil zpátky do kapsy.

10.00 přijela dodávka s věcmi z Barcelony, platba při převzetí. šéf ještě nedorazil, tak jsem vytáhnul svých 1300 z peněženky a strčil si je do kapsy.  řidič začal vykládat
10.05 řidič chce 1800. půjčuju si od H. 1000, protože menší nemá, ale řidič nemá dvě stě, tak jí litr zase vracím
10.07 přichází zrovna do rány šéf. řeknu mu o peníze, ale má jenom 1500, tak mu 300 půjčuju.

11.05 odcházím k zubaři od rozdělané práce, ale už jsem to dvakrát přesouval kvůli nemoci, tak fakt musím.
11.17 I.P. Pavlova, revizor. šáhnu do kapsy pro peněženku, ale ta zůstala v práci.
"Doprdelepráce. Nemám."
"Občanku?"
"Všechno zůstalo v práci."
"Tak jděte."
11.20 vlastně mám ten litr v kapse. to by bylo hloupé jít k zubaři bez peněz, ale to by přece nemělo být tolik...

"Vám ještě nikdo neřekl, jak si máte čistit zuby?"
"Proto jsem tady."

"Takže nasadíte pod úhlem 45 stupňů a jemně vibrujete asi patnáckrát. Potom setřete směrem od kořene. A takhle postupně vyčistíte všechny zuby. Nemusíte tlačit, zuby se tím víc nevyčistí. Vrchní plochy zubů jenom přejedete. A večer ještě po čištění použijete mezizubní kartáček. A když budete mít na jazyku bílý povlak, tak ho můžete taky lehce setřít jenom navlhčeným kartáčkem." Připadal jsem si jako malý kluk. Dříve to byly horizontální pohyby, pak krouživé pohyby a teď vibrování. A co přijde dál?

Kartáček, mezizubní kartáček a pasta 280 korun. Lístek a listový závin a je to bez dvou korun rovná tisícovka. Kde jinde platíte za otevření pusy?

Když se říká, že se žádná kaše nemá jíst tak horká, zní to jako fráze, ale je to dobrý příměr. Vždycky, když se dostanu do situace, na kterou nějaké pořekadlo pasuje, docela to se mnou zamává.

Když jsem psal, že malý katalog byl průser, bylo to ve skutečnosti trochu jinak. Ze Španělska se vrátil šéf nadšený, že katalog je sice trochu tmavý, ale všem se líbil a už se těší na velký, oficiální. Moje horké chvilky, zapříčiněné hlavně plačící fotografkou, nakonec tak horké nebyly. Velký katalog se dodělával ve větším klidu, tiskne se v dobré tiskárně a ve čtvrtek už se těšíme na výsledek.

Akorát holky se vrátily z Barcelony v totálně rozloženém stavu, jedna jela z letiště rovnou do nemocnice (zánět hrtanu), druhá se "pouze" přesunula do postele. Ale ani ostatní na tom nebyli nejlépe. Výsledek velkého pracovního vypětí a nedostatku odpočinku.

Když už není na šéfa takový tlak, je s ním mnohem rozumnější řeč. Sice opět děláme některou práci víceméně zbytečně (inu musí se vyzkoušet slepé cestičky), ale pracuje se ve větším klidu.

Ke všemu jsem ještě dostal nabídku z Mateřské školky, že bych tam mohl opět něco dělat, tentokrát něco jiného. Nabídka to není zase tak špatná, ale jednak bych rád dokončil aspoň jeden celý cyklus v současné práci (navíc je tu opět naděje na výlet do Číny), jednak i na jiné pozici na mě budou stále stejné tlaky. A myslím, že takové nabídky ještě přijdou. Takže zatím dokončíme to, na čem pracujeme, protože mám pocit, že to stojí za to. Hmatatelné výsledky mě vždycky bavily.

Celý příspěvek

Celý příspěvek

Celý příspěvek

Když se mě na tuto otázku ptala včera Dvířka, držel jsem se svého osvědčeného limitu "do dvou". I předloňské nákupy v Irsku se do této kategorie hravě vešly. Určitě to bude i tím, že jsem zatím obchody typu Diesel obcházel velkým obloukem, či tam zavítal v době "slev", abych zjistil, že na zlevněných kalhotách zřejmě někdo odstranil zlatý řetízek a diamantové druky, které by uvedenou cenu ospravedlňovaly.

Dnešni nákupní odpoledne na Floře za účelem zakoupení jedněch nedžínových kalhot ovšem rozhodlo jinak. Pokud někdo někdy šil, může snad potvrdit, že kvalitní střih kalhot je opravdu náročný. Ale to, co se v našich obchodech zrovna prodává předčilo mé nejhorší představy. Je však taky možné, že se v naší společnosti vyskytuje vedle lidí jiný inteligentní druh, který má naprosto netradiční proporce. Jinak si opravdu nedovedu představit, proč v obchodech nabízejí tak podivné tvary oblečení.

Nakonec jsem podlehl a začal zkoušet i džíny. Ale ani tady to žádný zázrak nebyl — když už byly pohodlné, měly nohavice téměř do zvonu. Ne, že bych takové kalhoty nikdy nenosil, ale momentálně v nich vypadám jako mladší bratr Mickey Mouse (vlastně bych mohl být spíš jeho pravnuk).

Když mi pak pípla SMS, že pěkné kalhoty mají v Espritu, trochu jsem váhal, protože přibližnou představu o cenách v tomto obchodě již nějaku dobu mám. Nakonec jsem ovšem podlehl a jedny džíny a jedny kapsáče vyzkoušel. Kapsáče ušly, ale džíny... Musím uznat, že tak dobrý pocit po oblečení kalhot jsem už dlouho neměl.

Od té doby je na mém účtě díra ve výši 2599 Kč. 

Celý příspěvek

Celý příspěvek

"Já mám papíry na všechno, co jezdí, takže mě sníh nepřekvapí," povídá taxikář po kratším rozhovoru.
"A ježdění taxíkem vás baví nejvíc?"
Chlapík rozprostírající se od dveří k řadicí páce se uchichtnul pod fousy a podívá. "Já jsem normálně zaměstnaný v dopravním podniku. Nejezdím tam, ale dělám na úseku správy majetku. Tam pracuju od osmi do tří. Od čtyř do půlnoci jezdím taxíkem a o víkendech jezdím zájezdovým autobusem, minibusem nebo takovým tím shuttlem na letiště. Takže asi tak, pane."
Chvíli bylo ticho, při kterém jsem usilovně přemýšlel. Nabídla se jediná smysluplná otázka.
"A proč to děláte?"
"No, pro zábavu to nedělám. Vzhledem k tomu, že jsem úpadce, fyzická osoba, na kterou byl vydán soudní příkaz na konkurz, tak mi nic jiného nezbývá. Z hlavní práce mám 20 tisíc, k tomu něco navíc, vydělám tak 30. Z toho mi správce konkursního řízení nechá životní minimum 4500 korun. Kdyby mě ten taxík neživil, tak to nedělám. Takže asi tak, jestli mě to baví."